Hra Arálií: Peklo skládá účty
22. 3. 2014
Vstříc slunečnému dni jsme se – osazenstvo všech čtrnáctkovských oddílů – sešli na Masarykově nádraží, abychom v počtu bezmála sedmdesáti lidí nasedli na vlak směr Český brod. Cesta nám v tomto množství rychle a zvesela uběhla a my mohli už před českobrodským nádražím přestoupit na autobus speciálně Aráliemi objednaný za účelem tím, aby nás všechny dopravil do skanzenu v Přerově nad Labem.
Již při výstupu z tohoto dopravního prostředku se z nás stala – díky černé šmouze na tváři každého z nás – čertovská chasa. Ani jsme se ve své nové funkci nestihli ohřát a už nám byl svěřen předůležitý úkol – samotnému Luciferovi totiž došla potrava v kotli nad ohněm – a nové hříšníky, ježto by se mohli smažit v mukách pekelných, jsme mu měli dodat právě my.
Úkon se to jevil býti docela jednoduchý – obcházeli jsme různé a rozličné obyvatele vesnice a vyzvídali od nich místní drby a klípky – a že jich nebylo málo! Od nich jsme se pak napřeskáčku dozvěděli mimo jiné o tom, jak že to bylo s Běhalovic stračenou (té se prý narodilo dvouhlavé tele), s Kvapilovic Lídou (které zase přes noc na pravé tváři naskákaly černé pihy) a nebo vyslechli historku o Kroutilovic kukačkových hodinách, které bily když neměly. Někteří z vesničanů byli dokonce tak hodní, že nám v čase obědním poskytli něco drobného k snědku, abychom při tom lapání hříšníků nezhynuli hladem.
Vedlo se nám vcelku dobře, a tak jsme se, všechny čertovské oddíly, mohli těsně před čtvrtou sejít znovu u vchodu do pekla – avšak nutno říci, že Lucifer s naší prací nebyl spokojen. Ani splašené kukačky u Kroutilů, ani vyrážka Lídy Kvapilové, ba ani dokonce anomálie ve vývoji Běhalovic telete nezdály se mu býti dostatečným důvodem k tomu, aby byl dotyčný polapen a následně vložen do kotle. Naštěstí nás napadla spásná myšlenka: nejsou náhodou hříšníky ti, kdož ve snaze zbavit se čertovské chásky pod malichernými záminkami udávali své bližní?
Ještě dříve, než nám Lucifer stihl vysvětlit všechna pravidla, rozběhli jsme se na ně – a ač se někteří čile oháněli peřím, za pomoci Pomeranče a dalších siláků již vzápětí pětice hříšníků seděla svázána před tribunálem. Všečertovským hlasováním pak bylo rozhodnuto o jejich osudu – a jelikož se většina přiklonila k možnosti upálení v mukách pekelných, mohli jsme s klidným srdcem nastoupit do zpátečního autobusu a posléze vlakem pokračovat k pražskému Masarykovu nádraží.
Zapsal Vosa
