Vánoční výprava
13. - 15. 12. 2013
Sešli jsme se vpodvečer v celkem hojném počtu a rychle kvapili na perón, abychom si zajistili nějaké slušné místo ve vlaku do Hradiště, leč náš spěch nebyl nic platný; vlak zastavil jinde, než jsme očekávali, a než jsme se vetřeli do vozu, na většinu z nás už zbylo jen místo v uličce, kterou jsme obývali téměř celou cestu. Po výstupu v Mnichově Hradišti jsme se rozdělili na mladší a starší, přičemž druzí jmenovaní vyrazili v čele s Eliškou jako první napřed do chalupy, aby zatopili a připravili místo na spaní. Obě skupiny dosáhly cíle v pořádku a na mladší už čekala teplá chata. Před spaním si ještě někteří z nás stačili zablbnout se svítícím rádiem, zatímco jiným o patro výš Stařec pokládal filosofické otázky. Pak už ale nastal čas, abychom se všichni odebrali do hajan.
V sobotu započaly přípravy na naše večerní vánoční oslavy. Hned po snídani jsme se vydali na procházku, abychom nasbírali přírodniny na ozdoby a větvičky na adventní věnec. Ve skupinkách jsme pak vytvořili PéeFka, která nám velmi ochotně svým foťákem zvěčnil Jenda. Všeci promrzlí jsme se pak vrátili do chaty, kde už na nás čekali Pomeranč a Zelí, kteří mezitím dorazili autem. Hned jsme se i s nimi dali do vyrábění ozdob na stromeček a do vaření oběda. Po výborných těstovinách jsme se rozdělili do několika skupin – jedni začali pod Starcovým vedením připravovat těsto na vánočky, druzí se jali vyrábět se Zelím vánoční řetěz, třetí s Jendou svazovali adventní věnec. Další se s Pomerančem zaručili za vánoční stromeček a vyrazili do lesa opatřit nějakou vhodnou haluzi. Všichni byli brzy hotovi, a tak jsme se ještě za vůně právě pečených vánoček mohli na chvíli změnit na Ježíšky, stromaře, rybáře, jmelaře a dárečky s čísly od jedné do patnáctky a vyjasňovat si, kdo za co může.
Pak už přišla večeře. Polévka, ač ve velmi zvláštní konzistenci, přišla všem k chuti. Po umytí všech talířů jsme byli vyhnáni ven, několikrát jsme si vyměnili oblečení a nakonec mezi sebou zasoupeřili jako Ježíškové a Santa Clausové. Když jsme se vrátili do chaty, vše už bylo přichystáno ke štědrovečernímu veselí. Za doprovodu Jendových kláves jsme si nejprve zazpívali několik koled a poté mohla započít oblíbená a tradiční vánoční hra – pudink. Nejangažovanějším se ukázal být Pomeran, ale sladký krém hltali všichni, a tak byla mísa záhy prázdná. To ale rozhodně neznamenalo konec zábavy – program pokračoval tombolou. Všichni žasli nad tím, jak krásné dárky od svých kamarádů si to vytáhli. Pak ještě Pavilon 14 (středeční družinovky) rozdal svá trička; ostatní skupinky umístily své dárky do klubovny. Vedoucí si pro nás letos přichystali úzkou knížečku o historii oddílu i s popisem celotáborových her. S břichy naplněnými cukrovím a jablečným kompotem jsme se poté, již v celkem pozdní hodinu, odebrali na kutě.
V neděli jsme se probudili po předchozím večeru celkem pozdě, avšak zčerstva jsme se vrhli na vánočky, které se, všechna čest, Starcovi moc povedly. Pak už zbývalo jen v několika skupinách vysmýčit chatu a vydat se zpátky do Hradiště na vlak. Maje dost času, stihli jsme se ještě naobědvat pod hradem Valečov a zahrát si tu jednu schovávanou, poté jsme však zamířili rovnou na nádraží a na vlak na Prahu, ve kterém jsme obsadili podstatně lepší místa než ve vlaku předchozím.
Zapsal Vosa
