Výprava na Vraní aneb pirátské klání
20. - 22. 9. 2013
Samařin pohled
V pátek jsme se sešli na Hlavním nádraží a stejně jako každý rok jsme se vydali kousek od Zdic do lesa kousek pod Vraní skalou. Poté, co jsme dorazili na místo, postavili plachtičky a rozdělali oheň, u kterého jsme následně večeřeli a poseděli okolo, se k nám připojili piráti, kteří si povídali o tom, jak sloužili na lodi kapitána Kida a o jeho pokladu – každý z nich dostal k truhlici jeden klíč… který už ale ani jeden z nich neměl (a ani úplně nevěděli, jak o ně přišli a kde je vlastně ten poklad). Rozhodli se nás tedy požádat o pomoc.
Rozdělili jsme se do čtyř posádek a piráti nás od sobotního rána zkoušeli z různých pirátských dovedností – schovávali a následně jsme nalézali poklady, sbírali a zjišťovali cizí pozdravy, luštili názvy písní z přesmyček, vyráběli nápoje, balancovali na palubě, stavěli kotvy, vázali uzle, večer dokonce zkoušeli, zda zvládneme doplout za světlem k majáku. V každé zkoušce jsme se nějak umístili a podle toho nám piráti udělovali na konci materiál na loď.
A přijeli nás dokonce navštívit Tom s Tomíkem a Kájou a Bobr s Kryštofem!
V neděli ráno jsme zbourali plachtičky, vysbírali poslední poklady, zastříleli si sirkami z foukaček na cíl a vydali se nahoru na Vraní skálu, kterou jsme bez problémů pokořili. Nahoře jsme jsme pořídili tradiční foto (i přes menší problém se samospouští) a naobědvali jsme se. Než jsme se vydali dál, tak také valná většina z nás šplhala na okolní stromy. Po cestě na vlak jsme hráli schovku a cestou do Prahy, kde jsme se rozloučili a rozešli domů, jsme si postáli ve vlaku v uličce.
Eliščin pohled
Jako každý rok, vydali jsme se na naši první výpravu na Vraní skálu nedaleko Zdic. Když jsme seděli večer u ohně, připojili se k nám postupně 4 piráti. Z jejich rozhovoru jsme zjistili, že kdysi společně sloužili na lodi kapitána Kida a přepadli poklady naloženou loď. Kapitán Kid byl následně pověšen, ale předtím ukryl truhlici plnou zlata, zamkl ji čtyřmi klíči a každému z našich pirátů dal po jednom. Piráti se zdráhavě vyrukovali s tím, že klíče už vlastně nemají a vysvětlili, jak o ně přišli. Jednomu ho sežral kraken, další ho prohrál v souboji…
Na stará kolena se teď rozhodli, že si najdou posily v mladší generaci. Nejprve je však hodlali uvést do světa pirátů. Tak jsme skrývali a hledali poklady v okolí tábořiště, stříleli z děla, vyměňovali si pozdravy, luštili názvy písní z úst opilých pirátů, vyráběli nápoje z přírodnin, balancovali na rozhoupané lodi, udržovali v noci světlo na palubě, stavěli kotvy a a vázali námořnické uzle. Všechno jsme úspěšně zvládli a piráti se nám odměnili stavebním materiálem na loď.
V neděli jsme zbourali plachtičky, vyhodnotili hledání pokladů a vydali se vzhůru na Vraní skálu. Nahoře jsme udělali tradiční foto a poobědvali. Cestu na vlak jsme si zpříjemnili hraním na schovku. Když jsme nastupovali, bylo všude plno, a tak jsme si až do Prahy postáli v uličce.
Zapsala Eliška
