Velikonoční táboření u Plané
17. - 21. 4. 2014

Čtvrtek

Měli jsme sraz před klubovnou v 9.15. Vzali jsme si věci a šli jsme na vlak, kterým jsme jeli až do Liberce. Tam nám řekla hodná paní průvodčí, že na místo, kam máme dojet osobním vlakem, který jede cca hodinu a půl, jede pendolíno za 10 minut. Vzali jsme věci a šli jsme na nástupiště, odkud nám jel vlak (pendolíno). Když jsme dojeli na zastávku, kde jsme vystoupili a měli jsme jít 7 kilometrů, dali jsme si svačinu a věci, které jsme nesli, dali do auta, které řídil Zdenda, Jel tam ještě Vosa a Sára, kteří měli zatím udělat něco v táboře.

Šli jsme nakoupit a jídlo, co jsme koupili, tak jsme ho dali do auta Zdendy, který ho odvezl na místo, kde jsme měli tábor. Ušli jsme 7 km asi za 4 hodiny (hrozně jsme se loudali) a došli jsme do tábora, kde už skoro stálo naše teepee. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna šla dodělat teepee (lajning a kolíky), druhá šla udělat dřevo na oheň.

Poté jsme udělali oheň v teepee, udělali jsme si večeři (buřty, klobásy, vegetariáni sýr, chléb). Vyčistili jsme si zuby a šli jsme spát.

Zapsal Jóňa

Pátek

Probudili jsme se, venku hrozně pršelo. Měli jsme mít celodenní výlet, a protože jsme Vpřeďáci, tak jsme vyrazili (ostatní oddíly zůstaly v táboře). Po cestě jsme viděli: rozpadlý blýn, hromadu balíků (hranatých). A při cestě pořád pršelo a pršelo (neustále).

Pomeranč vymyslel v táboře hru – kdo vymyslé nejvíce souvisejících slov na číslo 30. Samozřejmě vyhrála Meliška. Ke konci cesty jsme našli pořezanou vrbu, tak jsme se rozdělili na dvě skupinky: holky šly do tábora napřed, kluci sbírali pruty na pomlázky. Dopadlo to tak, že poté, co odešly holky, Jóňa s Máťou (experti) odešli (po domluvě se Starcem) dohnat holky. S holkama se minuli, a tak došli do tábora první. Poté holky a pak kluci. Po večeři jsme si zahráli Vlkodlaky a pak jsme šli spát.

Zapsal Jóňa

Sobota

V sobotu ráno jsme se probudili do pěkného rána, a tak jsme hned po snídani, ke které bylo müsli, vynosili z týpka všechny deky a igelity, pořádně je vyklepali, mokré části dali sušit a celkově jsme v týpku poklidili.

Chvilku jsme si ještě pohrávali s lakroskami, v tom jsme ale dostali za úkol seřadit se podle oddílového stáří a rozdělit se do dvojic (nejstarší s nejmladším a podobně). Eliška totiž pro nás připravila menší azimuťák, abychom si ověřili, jak to umíme s buzolou. Ten jsme také všichni nakonec úspěšně dokončili, i když se několika dvojicím povedlo část přeskočit nebo se pořádně zapotit u hledání. Služba se pak vydala vařit a ostatní si šli házet lakroskami a trénovat na sportovní odpoledne.

Již značně vyhladovělí jsme poobědvali kašpárka a odpočívali, abychom byli plni energie do západů a soubojů. Když jsme byli svoláni do kolečka, rozdělili jsme se na několik skupin – pasák, frisbee, šíny (indiánská hra) a samozřejmě lakros, který se vydala hrát více než polovina Vpřeďáků. Celé odpoledne jsme hráli a bavili se, v průběhu toho se s námi rozloučil Vosa, který musel do Prahy, ale bohužel jsme nemohli hrát věčně, a tak jsme se nakonec rozdělili podle svých oddílů a vydali se vařit večeři. U nás probíhala vařící soutěž, kvůli které si dokonce kluci vykopali vlastní ohniště vedle týpí.

Všichni krájeli, vařili, míchali a vytvářeli chutné pokrmy, jako je chleba ve vajíčku, guláš, těstoviny se sýrovou omáčkou, polévka nebo těstoviny s červenou omáčkou a lunchmeatem. Vítězkami se nakonec staly Simča, Meliška, Sára a Samara s jejich sýrovou omáčkou.

Od devíti hodin se také konala hra pro věkovou skupinu 14–19 – byli jsme rozděleni do rodin po čtyřech až pěti a každý z nás měl nějaké postižení (ztrátu zraku či ruky), protože naše okolí zasáhlo malomocenství a naší jedinou nadějí bylo nalézt pramen života. Po cestě jsme ale museli utíkat Smrtce a vyrovnávat se s dalšími postiženími, když zasáhla nová vlna. Někteří nepřežili, ostatní se na ně ale nevybodli a ze smrti je vysvobodili.

Chvíli jsme pak ještě poseděli u ohně a zpívali, bylo ale už pozdě a tak jsme se postupně vytráceli zpět do tábora, kde jsme nakoukli k Hrochovi, kde se zpívalo, unaveně zalezli do týpka, kde již spali mladší, a zachumláni do spacáků jsme usnuli.

Zapsala Samara

Neděle

Ráno si pro nás připravili hru Uši-X. Rozdělili jsme se do skupin a naším úkolem bylo posbírat 15 tolarů, které jsme získali tím, že jsme vyměňovali různé věci, například střelu, jídlo… Museli jsme si dát po 15 minutách buďto 2 životy nebo jídlo – hrozinky.

Poté, co jsme měli 15 tolarů, mohli jsme jít sestřelit obludu pod jménem Žník (musel jsi vystřelit první, ona střílela vždy druhá).

Potom jsme všichni věděli, co máme dělat – holky malovat vajíčka a kluci dělat pomlázky. Zelí dělal pomlázku z 16 proutků. Poté si Pomeranč připravil hru Riskuj. Rozdělili jsme se na 4 skupiny, hráli jsme asi hodinu a půl. Poté, co jsme dohráli, dali jsme si večeři, vyčistili jsme si zuby a šli jsme spát.

Zapsal Jóňa

Pondělí

Podle ostatních oddílů jsme měli v pondělí vstávat na náš vkus až příliš brzy, a tak jsme se rozhodli to sabotovat s tím, že nás kdyžtak ostatní prostě probudí. Nakonec se ale ráno vstávalo rozumně. Kluci se hned vypravili pro pomlázky, kterými pak náležitě mlátili do týpek. Holky se mezitím schovávaly vevnitř, hledaly pentle a psali si na čela čísla – kluci měli část výslužky hledat tam, kam je dovedla zpráva složená z prvních písmen našich jmen / přezdívek zařazených na jejich místo dle napsaného čísla osoby. Kluci koledovali, odříkávali často vlastní říkanky, holky utíkaly a vázaly pentle.

Šifra byla nejdříve trochu oříšek, brzy na to ale kluci přišli a chodili zapisovači Zelímu říkat čísla a jména. Když odchytili i poslední z holek, které jim utíkaly, vydali se do nedalekých rozvalin mlýna. Holky mezitím na louce přichystaly sezení a zbytek jídla.

Kluci se vrátili po (myslím) necelé hodině s výslužkou a povedeným pokřikem, který jsme odměnily potleskem, a nic už nebránilo tomu vrhnout se do jídla. Kolovali beránci, mazance, vajíčka, čokolády, bonbóny, párečky v těstíčku, salámy, chleby… prostě samé dobroty. Všichni jsme se nacpali k prasknutí, takže jsme chvíli nechtěli jídlo ani vidět – až na většinu malých, ti si naskládali další jídlo ještě do ešusů a krabiček. Pak už ale bylo načase zbourat a uklidit tábor, což se nám povedlo celkem rychle, takže jsme se s klidem mohli vydat kousek na objednaný autobus, který nás odvezl do Plzně.

Nevím, jak v druhém busu, ale v tom našem (kde jsme jeli my a Arálie) se hlavně spalo a zpívalo. V Plzni u vlakového nádraží jsme vystoupili, pobrali si své saky paky a šli si sednout do nádražní haly, kde jsme poobědvali chleba s taveňákem od ušixů (nám jídlo došlo) a asi hodinu čekali na náš spoj. Jen co vlak přijel, naskládali jsme se do něj a zabrali jsme skoro celý vagon. Po cestě jsme si povídali, někde se nejspíš i zpívalo, dojídaly se sladkosti…

Na Hlavním nádraží, kde jsme se shledali s Vosou, jsme se nejprve všichni dohromady posláním stisknutí ruky, poté i jen jako Vpřeďáci oddílovým pokřikem, rozloučili a vydali se ke klubovně, kde jsme uklidili věci, které jsme s sebou měli, a rozešli se domů.

Zapsala Samara