Tábor 2017 – Podskalí
1. 7. 2017
Už jste viděli táborový web?
Stejně jako loni jsme na tábor vyrazili všichni najednou (až na nejmenší) už 1. července. Přestože hned první den pršelo, šla nám práce hezky od ruky a 4. července dorazil Malý Vpřed (po párhodinovém zpoždění) do již postaveného tábora. V podvečer se v táboře najednou začali objevovat lidé ve středověkých šatech a velmi se divili, že ještě nejsme připraveni na audienci u krále. Když jsme byli všichni řádně oblečeni a shromážděni u trůnu, přišel i sám pan král.
Ten nám sdělil, že by u nás v Podskalí, jak se naše království jmenovalo, rád zavedl něco, co viděl v okolních zemích – šlechtu. Byl ochotný na ni povýšit ty podskalské rodiny, které se ukázaly býti toho dostatečně hodny a měly správný rodokmen. Zároveň by potřeboval královskou gardu, která bude království v době jeho nepřítomnosti chránit, na což byli vhodnými adepty naši nejmenší. Vydali jsme se tedy do ulic našeho hlavního města, Smrkové, zjistit od obyvatel královského dvora – od královského pokladníka přes velvyslance, rádce, obchodníka a dvorní dámy až po různé osoby v armádě – vše, co jsme potřebovali. Zadařilo se větším i menším a král před svým odjezdem do dalekých krajin jmenoval jak čtyři rody (rod Buku, Javoru, Lípy a Dubu), tak královskou gardu. Večer rody ještě získaly nějaké to prvotní bohatství a vypravily se na svá panství pro rodový erb.
Hned ráno po návratu z panství nás ale překvapil útok Černého rytíře, pro který se armáda i rody musely spojit. Přese všechnu snahu jsme ale byli téměř poraženi a taktak jsme udrželi rytíře za branami hlavního města. Hlavním cílem královské gardy se tedy stalo Černého rytíře porazit. Rody mezitím začaly rozšiřovat svá panství a zvyšovat svůj vliv, který získávaly především plněním úkolů pro členy královského dvora, které se objevovaly na vývěsce. Každý potřeboval občas s něčím pomoct, něco vyrobit, v něčem podpořit… a ne vždy šlo o legální záležitosti. Komunikace probíhala místní poštou.
Během následujících dní se toho v království dělo mnoho. Nejprve byl unesen pan velvyslanec ze Sedmihoří a my se dozvěděli, že tam propukla občanská válka. Následně se nedaleko hranic se Záhořím objevila ložiska uhlí, rudy i drahých kamenů, a my museli přesvědčovat místní zarputilé vesničany, aby nám vesnice prodali a my mohli započít těžbu. Královská garda se taktéž činila, byla úspěšná a Černého rytíře porazila, což jsme náležitě oslavili. Další den se vydala tuto novinku sdělit i našemu králi, který stále bojoval daleko v zahraničí. Za králem jsme nakonec vyrazili i my ostatní, protože nám začalo připadat divné, že se vůbec neozývá. Pod vedením velvyslanců jsme se vydali na dalekou cestu, ale krále se nám nalézt nepodařilo. Doufali jsme tedy, že garda byla úspěšnější.
Hned po návratu do Podskalí nás ale čekala strašná zpráva – král je mrtev a v boji padla i značná část gardy. Nastalo tedy smutné bezvládí a všichni přemýšleli, jak to bude s královstvím dál, jelikož král žádné děti neměl. Během našeho truchlení ale dorazil mezinárodní poštou dopis, ze které ho vyplynulo, že král přeci jen vzdáleného dědice má – ale pro nás naprosto nepřípustného. Všichni se svorně pustili do všemožných smělých plánů, jak se ho zbavit, ale marně. Nic nefungovalo. Poslední možností se ukázalo zničit důkazy o jeho nároku na trůn. Vydali jsme se je tedy získat a následně jsme je spálili. Králem byl nakonec jmenován královský rádce, který zemi vedl již v době bezvládí. Následující den nastaly v království určité změny, které vycházely z našich voleb a rozhodnutí během posledních týdnů – zavládl nám kapitalismus a tajemná sekta se stala oficiálním náboženstvím. Jinak jsme ale celý den strávili odpočinkem a večer v krčmě oslavili nového krále i naše úspěchy.
