Tábor 2007 – Bílá paní
2. - 18. 7. 2007
Poslední pozdrav Bílé paní
Vážení a milí Vpřeďáci. Když se ohlédnu za uplynulým rokem musím před vámi smeknout. Ačkoliv jste mi nehráli do karet a já se nechtěla vzdát svého tajemství o pokladě, bylo mi ctí míti za soupeře právě vás. Nebylo to pro mě vždy lehké a pro vás jistě také ne, ale nakonec se vše ukázalo míti dobrý konec. Nejdřív se vám povedlo dostat se mi na stopu a následně najít vašeho průvodce. To jste mi pěkně zkazili žluč! Ovšem s úctou jsem sledovala, jak v mém okně s nebývalou odvahou, houževnatostí a trpělivostí objevujete zprávu. A Můj hold patří jak starším, tak hlavně těm mladším, kteří mě opravdu překvapili. Zvláště ti, kteří zvládli všechny tři hodnosti. Ovšem gratuluji všem, a všem tak patří část úcty, poněvadž všichni přispěli k odkrytí celé zprávy v okně.
Přiznám se, že vydat vám první informace o mém pokladě mě ještě stálo velké úsilí, ale zasloužili jste si to! A konec konců, vem to čert! K čemu nám, duchům, je vlastně světské bohatství?
Smířila jsem se s tím a pak už jsem jen s úsměvěm sledovala, jak jste podnikli náročnou a nebezpečnou cestu za mým pokladem. Doufám, že jste jej v radosti užili!
Buďtěž tedy všichni v míru zdrávi. Já se s vámi loučím a děkuji vám Převelice. Vysvobodit mě nemůže nikdo, ale vy jste mi dali svobodu od mých pokladů… Sbohem poutníci, třeba se ještě v budoucnu setkáme…
Vaše Bílá paní, Perchta z Rožmberka
