Tábor 2010 – Apokalypsa
1. - 21. 7. 2010
Cesta do Mnichova Hradiště probíhala nerušeně. První komplikaci způsobil až autobus, který nám kvůli zpoždění vlaku ujel. Natěšeni na lov mamutů se starší vydali na tábořiště pěšky, abychom stihli postavit alespoň jedno týpko na přespání, zatímco mladší čekali na další spoj, který nakonec nejel o tolik později. Večer jsme se všichni sešli až za tmy a odebrali se ke spánku do jeskyně u mlýna.
V noci nás probudil zvuk sirény a hlášení oznamovalo: „Toto není cvičení. Došlo k mohutnému výbuchu a atmosféra je kontaminována. Zůstaňte v budovách a nevycházejte ven. Zachovejte klid a vyčkejte dalších instrukcí.“ Spali jsme tedy až do rána, kdy nám nějací androidi oznámili, že se ovzduší dostatečně vyčistilo a my mohli začít se stavbou týpek. Na mamuty jsme za těchto podmínek mohli rovnou zapomenout.
Následující den se v táboře objevilo okno z výjevem z minulosti, které k nám vyslala časoprostorová brána. Vytvořili jsme rodiny, které v rámci zjištění spolupráce vzájemně kooperovaly při překonávání překážek. Po dostavění tábora nám následky katastrofy stále komplikovaly život, takže jsme museli vyčistit kontaminovanou vodu z potůčku a zabránit úniku nebezpečného plynu. Až na trvalý problém s opatřováním jídla byly naše starosti vyřešeny. Brána nám nadále ukazovala minulost, která předcházela výbuchu a zároveň jsme díky termomapám od androidů získávali její stále přesnější polohu.
Kvůli nebezpečné vlně radiace jsme sice museli na čas opustit naše obydlí a vyčkat, až nebezpečí ustoupí, ale žádné vážnější následky jsme nezaznamenali. Když jsme obdrželi všechny dostupné informace, vydali jsme se na cestu za bránou, jejíž přesnou polohu nám prozradily zbylé termomapy, co jsme během poutě nalezli. Brána samotná nás vpustila do minulosti, kde jsme zjistili, jak došlo ke katastrofě a získali prostředky k jejímu zabránění. Při dalším otevření jsme tak katastrofě zamezili a konečně vyrazili lovit vytoužené mamuty!
Zapsala Eliška
