Tábor 2025 – Poklad Šarlatové Bouře [Malý Vpřed]
1. - 8. 7. 2025
Ráno nás vzbudilo volání, že je třeba vyplout. Kam? Proč? K ničemu takovému jsme se přece neupsali, tak proč byly naše podpisy na listině? Prý to bude pořádné dobrodružství, tak proč to nezkusit. Sbalili jsme své věci do beden a s vypětím všech sil jsme je donesli do přístavu. Nejprve jsme museli prokázat základní námořnické dovednosti a podstoupit zdravotní prohlídku. Nakonec jsem se ale mohli opravdu nalodit a vyplout. Flotila několika plavidel vyplula z přístavu na společnou cestu. My jsme získali vlastní loď — fregatu, se kterou jsme se mohli plavit, kam se nám zachtělo.
Při pátrání jsme se dozvěděli o pokladu Šarlatové Bouře — bájné lodi. Dědeček paní Marleen, která tuhle výpravu uspořádala, zjistil, kde se poklad nachází. Bohužel se z výpravy za pokladem nevrátil, rodině po něm zbyla akorát mapa k pokladu a památeční vlajka. Na mapě byla vyznačená spousta míst, která jsme při svých výpravách postupně začali objevovat. A začali jsme skládat střípky cesty k pokladu. Samozřejmě tajně, aby ostatní nic netušili.
Plavba na moři nebyla vůbec snadná a potkala nás mnohá úskalí. Naučili jsme se bojovat proti pirátům i nepřízni počasí. Bouře, která poškodila loď, odnesla taky dědečkovu vlajku, pro kterou jsme se museli vypravit. Naštěstí jsme všechny její části rychle nalezli a paní Marleen měla radost.
Vztahy mezi posádkou byly složité. S vědkyní Femke, o jejíž srdce usiloval dobrodruh Niels, kapitán Dirk moc dobrý vztah neměl. Proto jsme jí museli pomáhat sbírat vzorky, když kapitán odmítl zastavit, nebo se ji vypravit po stopách hledat, když se ztratila. Kapitán Dirk měl ale velký zájem o lékařku Tessu a my jsme mohli tajně pozorovat jejich dostaveníčko.
Po všech útrapách jsme nakonec dopluli na ostrov, kde byl ukrytý poklad. Protože plánek s cestou k pokladu jsme měli jen my, velcí se vydali prozkoumat ostrov špatným směrem. My jsme se tak mohli v klidu vypravit na místo, kam nás plánek vedl. Odtamtud nás dál vedl příběh na místa, kudy v průběhu času poklad putoval, až jsme ho nakonec opravdu nalezli v jedné rozpadlé budově. Spravedlivě jsme se mezi sebou rozdělili a byli jsme rádi, že se po takovém dobrodružství můžeme opět vrátit domů.
Zapsala Kvítek
