Tábor 2013 – Zaklínač
1. - 21. 7. 2013
Ten samý den, co většině z nás skončila škola, jsme už stáli na našem oblíbeném tábořišti a přemýšleli, jak to všechno stihneme postavit. Každý rok se najde někdo, kdo vpřeďáckým schopnostem nevěří, a pak po celou dobu stavby tábora sýčkuje, že tábor do příjezdu mladších prostě stát nebude. A my všichni ostatní se bojíme, že bude mít pravdu. Letos se však ukázalo, že Vpřeďáci jsme stále přepychoví, neb jsme kromě spořádání obrovského množství proviantu dokázali do pondělí postavit vše nezbytné (a místy i zbytné) pro pohodlné zabydlení v našich nových obydlích.
Sotva jsme se včak zabydleli, zjistili jsme, že nedaleká vesnice Rinbe je v ohrožení, a že je třeba ji zachránit. Když jsme tam však dorazili, bylo jasné, že už je pozdě. Všichni vesničané byli zakleti v divoké příšery. A tak nám nezbývalo, než je zachránit. Po vysilujícím boji se nám to opravdu podařilo, vesnice byla však v takovém oslabení, že jsme se rozhodli v ní radši přenocovat.
Ráno však situace nebyla o moc lepší. Vesničané sice už zůstali ve své lidské podobě, v okolí Rinbe se však stále pohybovalo moc příšer na to, než abychom se mohli s čistým svědomím vydat nazpět do tábora. Z ochraňování vesnice se postupně stalo osvobozování příšer, které se táhlo velmi dlouhou dobu. Zdálo se nám však, že příšer v okolí spíše přibývá, nezávisle na naší snaze.
Zároveň se nám podařilo s pomocí našeho krčmáře Zoltana objevit úmysly prospěchářského šermíře Dunima, který byl jediným člověkem ve vesnici, kterému příšery v okolí vyhovovaly. Díky opojnému lektvaru pravdy jsme se od něj dozvěděli, že k záchraně vesnice musíme objevit starého zaklíače na jedné odlehlé hoře. Vydali jsme se tedy na cestu. Po dlouhé úmorné cestě jsme opravdu na onu horu vystoupali. Zaklínač, kterého jsme tam objevili, nám předložil nelehký úkol. Jedinou cestou k poražení zla je boj s černým drakem. Nezbývalo nám tedy, než se vrátit do Rinbe a tam se na ten rozhodující okamžik důkladně připravit.
Po mnoha dnech příprav jsme měli vše potřebné – luky, otrávené šípy, ochranné náramky, louče i potřebné zkušenosti tance s mečem. Vydali jsme se tedy po stopách příšer, které nás dovedli až před dračí jeskyni. Opatrným průzkumem okolí jsme zjistili, že je drak někde pryč, a tak jsme se po chvilce vzájemného povzbuzování odvážili jeskyni prozkoumat. Vevnitř nás nečekalo nic hezkého – stěny potřísněné krví, u jedné stěny zlomený meč, o kousek dál ohlodané kosti.
V dračí jeskyni by na draka čekal jen úplný ťululum, kterým nikdo z nás nebyl. Proto jsme se přesunuli opodál, do Zoltanovy tejné palírny. Už jsme si skoro mysleli, že se nedočkáme, vtom se ale od dračí jeskyně ozval příšerný řev. Než jsme doběhli k jeskyni, drak už byl vevnitř, a chrlil na nás oblaka dýmu. Když začal černý drak chrlit i plameny, cítili jsme, že je s námi konec. V tom se do čela bojovníků postavil Dunim. Získali jsme znovu naději, natáhli své tětivy a k nim přiložili poslední šípy. Když už jsme si mysleli, že je s námi konec, ozvalo se poslední dračí zachrchlání a z jeskyně se vyvalil oblak dýmu. Když se rozplynul, objevili jsme po drakovi jen hořící kusy jeho kůže. Značně unaveni jsme se vrátili do vesnice a uložili ke spánku. Následujícího dne jsme se rozdělili – několik z nás se muselo vrátit ke svým rodinám, které je, slyšíce zvěsti o černém drakovi, dávno oplakávaly. Zbylí se šli chystat na velký večerní hodokvas.
Hodokvas to byl báječný, jedlo se, zpívalo a pilo. Když jsme měli dojem, že se do našich žaludků už nevejde ani kousek pečeného prasete či salátu, dospěli jsme k vrcholu večera, a to k oddílovým svatbám. Ty daly vzniknout dvěma novým oddílovým svazkům manželským – věrnost si přísahali Vosa se Sárou a Zelí s Eliškou. Po svatbách jsme se samozřejmě přesunuli na taneční parket, kde jsme tancovali, co síly stačily. Po návratu do vesnice nás však čekalo nemilé překvapení. Byla rozbořena a věci starosty a švadleny byly rozházeny.
Zajistili jsme vesnici, aby přežila do rána a uložili jsme se do svých postelí. Noční přepadení nám ale vrtalo hlavou, tak jsme hned ráno začali vyzvídat od vesničanů důležité informace o historii vesnice či o vztazích vesničanů.
Příběh byl nakonec velmi zamotaný, nicméně nás dovedl k tomu, že se musíme znovu vydat za oním starým zaklínačem, přivést jej zpět do vesnice a usmířit jej se starostou. Cesta to byla velmi namáhavá, nakonec jsme ale objevili jeho tajnou zásobárnu zbraní a potravin. V ten moment se tam objevil i zaklínač. Bohužel se to neobešlo bez boje. Z něj jsme však všichni vyvázli živí a zdraví. Trojden, zaklínač a starostův bratr, se smířil se svým bratrem, starostou Lambertem, po dlouhé době obejmul svou ženu Rael a svého syna, podivínského ponocného Heriberta.
