Tábor 2005 – Tajuplný ostrov
4. - 20. 7. 2005
Prohlédněte si malý táborový filmík.
Léta Páně 1863 se nám podařilo v balónu uprchnout z jižanského zajetí v Richmondu. Aby byl úkol snažší, rozdělili jsme se do tří družin, později pojmenovaných jako Zelenina, Červení a Modří chameleóni. Cestou nás všechny však stihla obrovská bouře a začali jsme klesat. Co se dalo dělat jiného, než rychle vše, co jsme měli s sebou, vyhodit do moře. Bohužel i přesto jsme byli moc těžcí, a tak jsme ztroskotali. Naštěstí nedaleko nějaké pevniny, ke které jsme doplavali a vyčerpaní hned usnuli. Následující den jsme podnikli průzkum pevniny. Ukázalo se, že jsme na neobydleném ostrově. Moc radosti jsme z toho neměli, ale rozhodně lepší, než se utopit v moři, nebo skončit jako oběd lidojedů.
Museli jsme se o sebe tedy postarat sami. Nejdůležitější samozřejmě bylo najít vodu a pokusit se rozdělat oheň. Neměli jsme ale čím, o sirky jsme přišli při ztroskotání, voda byla všude tak akorát slaná. Na místě, kam dopadl balón jsme našli jen nějaké náčiní – nože, kotlík, lžíci a trochu jídla. Naše kroky pak vedeny touhou najít vše potřebné pokračovaly do nitra ostrova. Usmálo se na nás štěstí, našli jsme bleskem sežehnutý strom, který ještě plápolal. Oheň jsme od toho okamžiku nosili stále s sebou. Pak jsme objevili i pramen, a tak se dali do vaření pokrmu. Abychom jen tak nelelkovali, hráli jsme hry proti trudnomyslnosti. Po obědě přišla ovšem nejlepší zpráva dne. Naši průzkumníci našli příhodné obydlí pro naší početnou skupinu, následně jsme ho nazvali Žulovým palácem.
Před námi tu byl nějaký trosečník, našli jsme část jeho deníku. Přežíval tu dlouho a ostrov důkladně probádal. Snažil se postavit balón, aby mohl ostrov opustit. Rozhodli jsme se, že půjdeme v jeho stopách a také si postavíme balón. Museli jsme se ale napřed postarat o to nejdůležitější. Zabydlet se v Žulovém paláci, zajistit si potravu (zjistili jsme, že želvy jsou velmi chutné a výživné), vyrobit znamení, aby nás bylo z moře vidět. Zasadili jsme semena, udělali strašáky k políčku, odlili jsme si nástroje z cínu, vymysleli tajný způsob komunikace, sestavili telegraf apod. Dokonce jsme museli z paláce vyhánět divoké opice. Podle toho, jak se nám v jednotlivých etapách dařilo, mohli jsme otvírat části trosečníkova deníku. Postupně jsme tak získávali součásti na balón. Ve volných chvílích jsme se snažili zdokonalovat a bojovat proti trudnomyslnosti. Mnozí se stali ostrovany, kolonisty a společníky.
Nakonec jsme zjistili, že na ostrově nejsme sami. Našli jsme zprávu od kapitána Nema. Celou dobu nás sledoval a pomáhal nám v obtížných situacích (znamení pro lodi, políčko se zeleninou, boj s opicemi). Teď se rozhodl, že nám pomůže naposledy. Věděl totiž, kde najít palivo do hořáku balónu. A tak jednotlivé družinky postupně vyrážely k Nemově ponorce, aby zjistili, kde palivo hledat. Nejdříve vyrazila Zelenina, za nimi Červení a nakonec Chameleóni. Cestou je ještě dohnali podivní stopaři, kteří se chtěli z ostrova dostat také, ale nemaje balónu, museli si stopnout ten náš. Nejmladší členové týmů zatím získali krabičku na přenášení paliva. A tak jsme se díky nim sešli všichni na místě odletu s dostatkem paliva.
Naplnili jsme balón a i když to zpočátku vypadalo všelijak, vzlétli jsme a zachránili se. Ostrov pak působením sopečné činnosti zmizel v moři. Vrátit se tam tedy už nemůžeme, ale jeho otisk zůstal v nás. Všechno, co jsme se tam naučili, všechno, co jsme tam spolu prožili, nás bude spojovat dál.
zapsala Jana
