Seznam legend
Dvěma starým rodičům se v horské chaloupce narodil maličký synek, kterému dali jméno Isimbosi. Byl tak maličký, že sotva unesl drobnou jehlu na šití a mohl ji směle používat jako kopí — hotový Paleček. I jemu, stejně jako všem ostatním japonským dětem, vyprávěli již odmala rodiče legendu o obru, který přebývá dole při východním pobřeží a má kouzelné kladívko, které vykonává divy. Isimbosi se však od ostatních nelišil pouze svou výškou: na rozdíl od svých větších kamarádů byl i neobyčejně statečný, a tak, jakmile dosáhl věku deseti let (ani tehdy však nebyl větší než dlaň), prohlásil, že jde obra s kouzelným kladívkem hledat, sbalil se a vyrazil na cestu.
Rodiče ho všemožně odrazovali, on se však nedal a šel, aby pro ně od obra vydobyl kouzelné kladívko. Udělal si loďku z ořechové skořápky, své kopí z jehly připnul na záda, nasedl na horskou bystřinu a nechal se unášet proudem až k dalekému moři.
Různé říčky a řeky ho donesly až k planinám při východním pobřeží. Obr s kouzelným kladívkem byl již z dáli vidět: bylo to mohutné tlusté stvoření a právě spalo, opřeno o jednu ze skal při hranici moře. Isimbosi se rozhodl, že ho překvapí. Vyskočil ze své loďky a doplaval ke břehu, načež na ono mohutné skalisko, o které byl obr opřen, vyšplhal a skočil mu do houštiny jeho kadeřavých pačesů. Chtěl opatrně slézt až k ruce, ve které držel obr ono kouzelné kladívko, ale když se před obrovo čelo konečně dostal k jeho velikánskému křivému nosu, omylem ho trochu polechtal svým kopím. Obr zneklidněl, zavrtěl se a zazíval. Isimbosimu to k jeho neštěstí zrovna na odrově mastném nose podkluzlo, a tak chtě nechtě spadl přímo do obrovy dokořán otevřené pusy. Než se nadál a stihl se mezi obrovitými zuby rozkoukat, obr však ústa zase zavřel a — světe, div se — milého Isimbosiho spolkl jako malinu.
Náš malý kamarád však nelenil, a i v žaludku si jako vždycky věděl rady. Stáhl ze zad svou jehlu, a jako kopím s ní začal bodat do stěn obrova žaludku.
Ten se probudil, zařval bolestí a počal horečně přemýšlet, čím by to mohlo být — nic špatného přeci nesnědl. Nedokázal na to přijít a píchání se z jeho žaludku ozývalo stále častěji a častěji. Uvažoval, jak se tedy bolesti nejlépe zbavit, a nakonec se rozhodl: Nabral zhluboka vzduch do plic a vší silou vydechl. Proud vzduchu vymrštil i Isimbosiho, který přistál na pláži o několik metrů dál. Nelenil však ani tehdy: znovu vzal do ruky své kopí a obrovi svým tenkým hláskem pohrozil: „Vydej mi své kouzelné kladívko, sic tě trest nemine!“
Obr se ulekl a ze strachu před další bolestí vzal raději nohy na ramena. A jak tak dusal a utíkal co nejdále a pryč, vypadlo mu z ruky kouzelné kladívko a zapadlo kamsi do vysoké trávy na horských stráních.
Isimbosi následoval obrovy kroky, jenže ať hledal jak hledal, kouzelné kladívko zarostlé travou už nikdy nenašel. Na místě, kde se však zdálo nejpravděpodobnější, že kladívko leží, vyrašilo po čase několik trsů čajových lístků. Místní lidé je začali sbírat a zasazovat a zanedlouho se tento posvátný čaj, pro nějž se vžil název Železná bohyně milosrdenství, rozšířil po celém Japonsku — i dnes ho najdete v každé lepší čajovně.
Kam dál?
Už víš jak tento čaj vařit? Ne? Tak to se podívej do katalogu čajů!