Seznam legend
V jedné staré japonské provincii žil byl lakotný, vypočítavý místodržící, který měl krásnou dceru. Za jejím půvabem se sjížděli šlechtici z celého Japonska, kořili se jí a poníženě žádali o její ruku. Ona však každého s úsměvem odmítala a lámala jedno bohaté mladické srdce za druhým, neboť vskrytu duše svou ruku již dávno zaslíbila zahradníkovi, který se jejímu otci staral o květinové záhony.
Jednoho deštivého dne se přihodilo, že se překrásná dcera místodržitelova pojednou rozstonala neznámou nemocí. Dvorní lékař, který v zámku pobýval, si s dceřiným onemocněním nevěděl rady. Lakomý místodržící se rozzlobil, zavřel jej do šatlavy a nechal po celé zemi rozhlásit, nechť se všichni lékaři co nejdříve sjedou do jeho zámku.
Ubytoval je v zámecké zahradě. Roztržití felčaři pošlapali všechny květiny, o které se zahradník staral; zahradníkovi to však bylo jedno, protože poslední dobou už měl oči jen pro překrásná, ač nemocná líčka své nejmilejší, místodržitelovy dcery.
Sluha všechny učené pány brzy zrána probudil a dotáhl do veliké zasedací síně, kde k nim místodržící promluvil: „Má dcera je nemocná. Seřaďte se, drazí lékařové, na dvoře podle svého stáří. Postupně si každého z vás zavolám. Kdo dokáže mou dceru vyléčit, ten bude bohatě odměněn, kdo selže, ten bude do rána o hlavu kratší.“
Sluha všechny učence zase vystrkal ven, kde se, ustrašeni, začali řadit podle délky svého vousu. Místodržící si zatím uvnitř mnul ruce, jak hezky to vymyslel. Nebylo by pro něj vůbec dobré, kdyby jeho dceru zákeřná nemoc skolila — přišel by totiž o velké věno, které by z jejího sňatku dozajista plynulo. Ještě sluhovi nakázal, aby každému felčarovi připravil šálek čaje, a už byl čas zavolat prvního, aby přistoupil k lůžku nemocné dívky.
První, nejmoudřejší z lékařů s nejdelším vousem však krásné dívce nepomohl. Vyzkoušel všechny medicíny, o kterých v životě slyšel, vyzkoušel i ty, o kterých v dalekém mládí četl v dávno zapomenutých cizích svitcích, ale nic nezabralo, a tak ho nechal místodržící zavřít do šatlavy a dřív než kohout ráno zakokrhal, byl o hlavu kratší.
A tak to šlo i se druhým, i se třetím lékařem, a nejen s nimi. Každého ze shromážděných šestasedmdesáti lékařů nejprve místodržící pohostil šálkem čaje, ale když jeho dceři nic nepomohli, uvrhl je do kobky a nechal setnout. Dívka byla stále neduživá, dokud se ve dveřích neobjevil lékař sedmdesátý sedmý.
Čaj vypil dvěma hlty a hned se vrhl k dceřinu lůžku. Proklepával její tělo různými kladívky, poslouchal šelest jejího srdce, podával rozličné tablety a injekce. Ani jemu však jeho znalosti nebyly nic platné — dívka ani nezvedla hlavu, ani neotevřela oči, pořád jen hořce vzlykala z horečného snu. I rozzlobil se místodržící a pravil: „Do vězení s tebou! Než se den se dnem sejde, budeš o hlavu kratší!“
Lékař, jehož vous už nebyl vůbec dlouhý, se však vymanil ze sevření stráží a než ho naposledy srazily k zemi, vykřikl: „Proklínám celé tvé panství. Proklínám ten čaj, kterým jsi mě pohostil. Proklínám pytel, ze kterého je to listí vzato.“
Místodržitelovi strážci už jej vlekli do temné kobky, když ještě zvolal: „Ať každému dobrému člověku, který se toho čaje napije, ode dneška přeje štěstí. Ale na každého zlého člověka, který by si ho dal třeba jen hlt, ať se lepí smůla a zloba!“
To byla lékařova poslední slova. Nad ránem byl sťat.
Pár dnů poté dcera pookřála a do týdne už byla zase zdravá jako rybička. Zahradník z toho měl velkou radost, jejich společné štěstí však netrvalo vůbec dlouho. Než byl měsíc pryč, zahradník byl odvelen na vojnu — odvezli si ho do císařské armády v Kyotu.
Jakmile byl zahradník na vojně, usmyslel si místodržící, že musí dceru provdat. Sezval vhodné ženichy, nechal všechny ty bohaté pány, aby se jeho dceři dvořili, ale jednoho ženicha už jí předem sám vybral — toho nejbohatšího, ač trochu šeredného pána z jižních provincií. Když však se svým plánem seznámil dceru, celá zbledla a postavila si hlavu.
„Vezmu si jen toho, který vzejde z opravdového šavlového zápasu!“ řekla, protože doufala, že se snad do té doby vrátí její milý zahradník zpátky z vojny.
Lakotnému místodržícímu zatrnulo, ale i teď si dobře poradil. Usmyslil si, že konečně použije onen čaj, který mu od té doby, co ho jeden z felčarů proklel, ležel úplně vzadu ve spíži, a než svolal pány k velkému šavlovému turnaji, nakázal sluhovi, aby jej uvařil do dvou tuctu konvic. Každého pána nechal, aby před soubojem svůj šálek vypil až do dna.
Až na jednoho. Místodržící byl totiž vykutálený pán, a tak svému oblíbenci z jižních provincií nalil čaj z jiné konvičky, ve které byl čaj dočista obyčejný.
A jelikož felčarova kletba doopravdy platila, přilepila se při soubojích na všechny dceřiny nápadníky obrovská smůla — všichni to totiž byli křiví lidé, kterým záleželo jen na penězích a na tělesné kráse, co se pravdy a lásky báli jako čert kříže. Všem tedy prokletý čaj přinesl smůlu, sami se svými dýkami do břich bodali, zatímco pán z jižních provincií spolehlivě kosil jednoho protivníka za druhým.
Touže dobou skončila zahradníkovi služba v císařské armádě, a co mu jen nohy jeho koně stačily, cválal zpátky domů. Když se však vracel, již z dálky se mu nic nechtělo líbit — cesty byly zorané spoustou koních kopyt, a tak si hned řekl, že to určitě místodržící zase pořádá nějaký sjezd. Poptal se tedy raději v nejbližší vesnici a dobře udělal — dozvěděl se hned, jak se to má s dcerou místodržitelovou, jejím vdáváním a s tím prokletým čajem. Rozhodl se, že už se zpět nevrátí jako zahradník, ale že se u dvora přihlásí o službu jako pomocník v kuchyni, a tak i učinil. Jelikož všichni místodržitelovi kuchtíci měli se sycením všech těch hladových zápasících krků plné ruce práce, hned ho přijali.
Náhoda tomu chtěla, že hned třetí den po svém přijetí onemocněl jeden z vrchních číšníků a náš zahradník dostal za úkol rozlévat čaje v hlavní síni.
Za tu dobu se toho stihlo mnoho udát — nejbohatší pán z jižních provincií mezitím porazil všechny své protivníky, kteří se museli napít smolného čaje, a teď už se spolu s místodržitelem, který pro něj celý ten podvod se dvěma různými čaji vymyslel, chystal na velkou svatbu. Zahradník tedy sebral rozum do hrsti, aby vymyslel, co teď, a hotov s tím byl zanedlouho. Místodržiteli i pánovi z jihu nalil čaj smůly, který okořenil tak, že nic nepoznali.
Pak už to bylo jednoduché: Odběhl za humna, kde se v polích převlékl. Z cestovního vaku vytáhl své nejlepší šaty a zase se vrátil do místodržitelova zámku, kde se přihlásil jako další dceřin nápadník.
Místodržiteli se to příliš nelíbilo — myslel si, že každý, kdo se snad chtěl ucházet o ruku jeho dcery, je už zabit, a že už bude mít klid — ale pak souhlasil a zahradníkovi nalil čaje. Neměl to však dělat — prokletý čaj měl totiž na dobrosrdečného zahradníka přesně opačný účinek, než na všechny prolhané držgrešle, kteří se o místodržitelovu dceru zajímali kdy dříve. Jen co souboj začal, pán z jižních provincií už byl na lopatkách a s dýkou na krku prosil zahradníka, aby ušetřil jeho život.
Zahradník měl dobré srdce, a tak po krátkém přemýšlení pána nakonec propustil. Ten na nic nečekal a rozběhl se pryč a s ním i onen lakomý místodržící. Utíkali směrem k Východním bažinám a oba cestou ztratili boty i kimona, jelikož je jakožto zloduchy měl stále v moci onen prokletý čaj.
Zahradník a místodržitelova dcera měli slavnou svatbu. Čaj, který jim tak pomohl, zasadili vedle svého zámku a pěstují ho tam dodnes.
Kam dál?
Už víš jak tento čaj vařit? Ne? Tak to se podívej do katalogu čajů!