Poznej ptáky

Zde se bude rozrůstat stránka plná ptáků, které u nás můžeme pozorovat. Najdete zde jak povídání, tak i jejich obrázky. Myslím, že je pěkné, když na procházce v lese umíme poznat ptáčka, kterého jsme právě zahlédli nebo ještě k tomu slyšeli zpívat.

Kalous pustovka

Typické vlastnosti: Je světlejší a křídla má špičatější než kalous ušatý; létá lehce, s tichým máváním křídel, která působí jsko velmi dlouhá; příležitostně se třepotá.

Popis: D 36–40 cm, RK 96–110 cm; velikostí a postavou podobný kalousovi ušatému, ale má kratší ušní pírka a spodní stranu mnohem světlejší, oči sírově žluté (u kalouse ušatého oranžově žluté), vnější ruční letky jsou černé; v letu je však rozeznání nesnadné, protože dlouhá ušní pera kalouse ušatého nejsou patrná.

Rozšíření: Obývá větší část Evropy (jižní oblasti však jen v zimních měsících); ve střední Evropě je velmi vzácný a většinou jen v letech, kdy je hojnost drobných hlodavců; v mimohnízdní době se vyskytuje především v pobřežních oblastech Evropy; leden-prosinec.

Výskyt v ČR: Místy hnízdí, například v jižních Čechách. Způsob života: Po kořisti pátrá v otevřené krajině. Loví často za dne. Při lovu létá pomalu v malé výšce, po určitý čas proti větru, pak se obrátí a nechá se větrem nést zpátky a tak propátrá velké území. Mezi jednotlivými lety za kořistí často sedá na zemi. Loví především hlodavce, ale také rejsky a drobné ptáky. Jako u jiných druhů sov se stavy pustovky rok od roku silně mění podle hojnosti výskytu hrabošovitých hlodavců. Hnízdí v otevřených krajinách s nízkou, ale hustou vegetací, především v močálovitých místech. V březnu předvádí samec zásnubní lety: plachtí se zpomalováním, pak mocným a hlubokým máváním křídel nabírá výšku nad hnízdním územím a zase jakoby padá do hloubky. Přitom často pod tělem udeří křídly o sebe, až zazní praskot. Pustovka je silně ohrožen kultivací vlhkých oblastí, ničením vřesovišť apod.

Kalous ušatý

Kalous ušatý je štíhlejší a menší než puštík. Je velmi podobný malému výrovi. Hnízdí na velké části Evropy, v severní Africe a střední Sibiři. Žije zejména v lesích. V zimním období jej můžeme nalézt ve větších skupinách. Hnízdění trvá od dubna do července a probíhá dva krát ročně. Často využívá opuštěných hnízd dravců i jiných ptáků. Samice snáší 4–7 bílých vajec, na kterých sedí 27–28 dnů. Mláďata asi po jednom měsíci opouští hnízdo. Rodiče je však ještě nějakou dobu krmí. Loví v noci. Hlavní složku potravy tvoří drobní hlodavci, zejména hraboši, kteří tvoří až 95% ulovených zvířat. Z toho je patrné jak jsou sovy v přírodě užitečné.

Kalousi ušatí se velmi často dostávají do zoologických zahrad jako nalezená mláďata nebo ptáci, kteří jsou různými způsoby poranění. Takových jedinců se každoročně sejde až několik desítek. Většina ptáků se později vypouští zpět do přírody. Trvale handicapovaná zvířata neschopná dalšího samostatného života se umisťují v expozicích. Takových ptáků najdeme určitě v každé zoo několik. Pro chov jim postačuje jim větší voliéra se zástěnou, která jim poskytuje dostatek úkrytů. Na hnízdění jim nabídneme dřevěné budky, duté kmeny a větve.

Puštík obecný

Puštík obecný je známý na území celé Evropy. Zbarvení jeho peří je proměnlivé od šedého až po červenohnědý odstín. Je to naše druhá největší sova, která má jako jediná tmavé oči. Puštík obecný obývá především listnaté a smíšené lesy se starými mohutnými stromy, kde má velké možnosti najít si vhodné dutiny k hnízdění. Naučil se však také vyvádět mláďata ve starých vraních hnízdech, na půdách a jsou známy případy, že vyhnízdil i ve staré opuštěné noře. Puštík obecný loví za tmy. Posedává na vyvýšených místech, na střechách stodol nebo na větvích stromů a sleduje okolí. Pokud spatří kořist, tichým letem sklouzne až k ní a zaútočí.

Jeho opeření je velmi měkké a jemné. Jeho let je naprosto tichý. Výborný sluch pomáhá puštíkovi rozpoznat kořist i tehdy, je-li natolik velká tma, že mu nestačí ani ostrý zrak. Složení jeho potravy je poměrně pestré. Potravu puštíků tvoří především drobní hlodavci. Teprve při jejich nedostatku loví i ptáky, obojživelníky, případně i malého zajíčka či králíka. Na podzim puštíci vyhledávají partnery a páry spolu zůstávají po celý život. Námluvy probíhají většinou v únoru. Snáší dvě až pět bílých vajíček a zahřívá je hned po snesení prvního vejce. Mláďata se pak líhnou s odpovídajícím časovým odstupem. Během prvních dnů po vylíhnutí veškerou potravu obstarává samec. Mláďata zůstávají v hnízdě necelých pět týdnů a rodiče je pak dál krmí do stáří dvou až tří měsíců. Během této doby podnikají své první výlety s matkou a po třech měsících již vyletují sama.

Výr velký

Je to obávaný predátor, který se nezalekne ani tak velké kořisti jako je zajíc nebo divoká kachna. Často se živí ježky, nepohrdne ani hlodavci. Bohužel, právě toto je mu osudné. Je považován za škodnou a ačkoliv se lovit nesmí, často končí jako trofej. Od podzimu do jara se ozývá hlasitým „uhu“, čímž si samec a samice dávají najevo, že to dají dohromady. Nejčastěji hnízdí ve skalách a má dvě mláďata. Z toho ovšem jedno nepřežije zimu. O mláďata se stará výhradně samice, samec obstarává potravu. Odrostlejší mláďata zůstavají na hnízdě sama, samice je má na dohled. Výr žije nejdéle ze všech sov- 40 let. A jak poznáme že někde hnízdí? Pod hnízdem nacházíme velké vývržky šiškovitého tvaru (zbytky nestrávené potravy obsahující kostičky, pírka apod., které sova vyvrhuje zobákem) a světle hnědá, jemná pírka s tmavými pruhy.

Stehlík obecný

Zbarvením se samička stehlíka liší od samečka pouze v detailech. Jako zajímavost bych ale uvedl naprosto ojedinělý rys mezi naším ptactvem, a to je velikost a tvar zobáku. Sameček stehlíka má delší a štíhlejší zobák, což mu umožňuje, aby vybíral svou oblíbenou potravu, což jsou semena lopuchů, bodláků a pcháčů, z hlubších míst plodenství než samička. Je to vlastně krásný příklad přírodního výběru a zároveň i toho, aby si i v rámci jednoho druhu partneři nekonkurovali při vyhledávání a sběru potravy.

Stehlík obecný je menší než vrabec, má nápadný žlutý pruh na černých letkách. Vyskytuje se v otevřené krajině s roztroušenými stromy. Vsedě se stále pootáčí do stran, neklidně přelétá z bodláku na bodlák. Částečně tažný. Hnízdo je umístěno na dřevinách. Živí se zejména semeny, naopak mláďata jsou krmena především hmyzem.

Kukačka obecná

O kukačce je známo, že nežije s jedním samečkem v trvalejším páru, ale že navazuje během jara jen kratičké známosti s několika samečky. Asi je to proto, že na nějaké delší námluvy a vztahy nemá dost času. Ona totiž musí hodiny a hodiny vysedávat, číhat, špehovat drobné ptáky, aby do jejich hnízda mohla později vložit své vajíčko.

Některé kukačky jsou zbarveny šedě, jiné rezavohnědě. Za letu je nápadný dlouhý ocas, malá štíhlá hlava a úzká zašpičatělá křídla. Vyskytuje se v lesích a hájích, zalétá však také do jiných prostředí. Potrava je výhradně živočišná, požírá i chlupaté housenky. Samice podkládá vajíčka do hnízd drobných pěvců (nejčastěji červenky obecné, dále rehka zahradního, konipasa bílého, ťuhýka obecného a mnoha dalších). Ze zimovišť v rovníkové a jižní Africe přilétá v dubnu. Odlet starých kukaček začíná na začátku srpna, mladí ptáci odlétají až v září.

Červenka obecná

Červenka tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu i hnízdí. Je to velice zvědavý ptáček, dovede k nám hlavně v městských parcích přiletět či přiskákat na pár kroků. V době hnízdění je ovšem velice ostražitá a nikterak nám nehodlá napovědět, kam ukryla své hnízdo. A na to si vždy vzpomenu, když v hnízdní době bez úspěchu pátrám po hnízdě červenky a nezbývá mi než obdivovat kukačku, protože ta je u nás nejčastěji vychovávána právě červenkami jako pěstouny.

Červenka je menší než vrabec, na vyšších štíhlých nohou, s nápadnou rezavočervenou náprsenkou. Zdržuje se většinou jednotlivě v křovinatých porostech v lesích, parcích a remízcích. V potravě, kterou červenka hledá na zemi, převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi. Hnízdo bývá v mělké zemní polodutině. Snůška čítá 5 až 7 vajíček a zahřívá ji jen samice, která je krmena samcem. Mláďatům přinášejí potravu oba rodiče. Tažný druh; na zimoviště, která leží v západní a jihozápadní Evropě, odlétá v říjnu, na hnízdiště se vrací v březnu a začátkem dubna.

Kos černý

Kos černý je pták černý jako uhel se žlutým zobákem. To ovšem platí jen o samcích, samice jsou hnědé. Není příliš plachý a tak není těžké jej spatřit či dokonce dlouze a zblízka pozorovat. Na zimu neodlétá. Velikost je podobná malému kuřátku, ačkoliv velice přibližně. Pro kosa je typické rychlé pobíhání po zemi s poněkud spuštěnými křídly, po zastavení trhavě kývá ocasem.

Vyskytuje se v lesích, zahradách a parcích. Hnízda z větviček, trávy a mechu zpevňuje hlínou. Staví si je na stromech, keřích i domech. Živí se hmyzem, červy, lesními i zahradními plody.

Datel černý

Černě zbarvený; sameček má temeno celé červené, samice má pouze malou červenou plošku v týle.

Žije ve smíšených a jehličnatých lesích. Živí se převážně ve dřevě žijícím hmyzem a mravenci, které silným zobákem dobývá z kmenů a pařezů. Hnízdní dutiny vytesává nejčastěji v buku ve výši 5 až 15 metrů.

Bubnování datlů nemá nic společného s vytesáváním hnízdní dutiny, jak by se někdo mohl domnívat. Vytesávání dutiny je mnohem náročnější práce, při které pomáhá samci i samice. Vždyť dutina bývá kolem 50 cm hluboká a má až 20 cm v průměru. A práce na ní může trvat až měsíc.

Sýkora koňadra

Sýkora koňadra je opět velice známý ptáček, kterého jste zcela určitě všichni viděli. Barva je žlutá, křídla pak modrá či černá podle pohlaví ptáka. Hlavu má tento ptáček v barvě křídel s výraznými bílými lícemi. Je to vůbec největší sýkora u nás, ovšem velikostí je podobná vrabci. Není příliš problém splést si ji s konipáskem, kterého jsem zde neuvedl. Ovšem konipásek je tělem spíše protáhlý, má delší ocas a se sýkorou jiná místa výskytu. Konipáska by jste našli spíše na venkově, v parcích jen zřídka. Jasným znakem je zobák, který má konipásek delší a černý, zatímco sýkorka disponuje zobáčkem téměř neznatelným, menším a širším u kořene.

Je velice rozšířená, především pak v parcích, kde ji můžete často vidět na krmítcích nebo jiné potravě přichystané člověkem. Velmi obratně se ve všech polohách pohybuje ve větvích. Hnízdí v dutinách stromů. Živí se převážně hmyzem, na podzim a v zimě pak i semeny, pupeny apod.