Indiánské hry

Uvádíme zde zatím pár indiánských her. Brzy sem přibydou další hry, které vyhledal a zpracoval náš kamarád Kubajs.

Hra kmene Pomo

Kmen Pomo žil v oblastech, kde je dnes stát Kalifornie. Kostky pro svou hru vyráběli z větviček dlouhých dvacet centimetrů, podélně rozštípnutých na dvě stejné části. Každý bojovník měl svou sadu šesti kostek, ozdobenou ornamenty vyřezanými do kůry.

Při hře vzal první hráč šest kostek do ruky a uhodil s nimi o kámen. Podle toho, kterou stranou padly vzhůru, dostal jistý počet bodů:

6 kostek rovnou stranou vzhůru……………….­.6 bodů

5 kostek rovnou stranou vzhůru……………….­.5 bodů

4 kostky rovnou stranou vzhůru……………….­.4 body

3 kostky rovnou stranou vzhůru……………….­.3 body

2 kostky rovnou stranou vzhůru……………….­.2 body

1 kostka rovnou stranou vzhůru………………..1 bod

0 kostek rovnou stranou vzhůru……………….­.10 bodů

Na začátku měli všichni hráči před sebou stanovené množství počítacích dřívek, například padesát. Potom jeden po druhém házeli a každý musel dát do banku tolik dřívek, kolik mu kostky ukázaly.

Když jeden z hráčů dal do banku poslední dřívko, hra vstoupila do druhé fáze. Hráči házeli dál kostkami, ale tentokrát si každý z banku bral tolik dřívek, kolik mu ukázaly kostky. Druhá fáze trvala, dokud nebyl bank rozebrán. Pak začala třetí fáze, kdy hráči postupně házeli, dokud se všichni nevystřídali. Kdo v daném kole získal nejvíc bodů, dostal od všech ostatních tolik počítacích dřívek, jaký byl rozdíl mezi hodnotou jejich vrhů. Kdo prohrál všechna svá dřívka, odstoupil ze hry. Partie někdy trvala hodně dlouho a nakonec všechna dřívka zůstala v rukou jediného hráče.

Hra s peckami čtyř barev

Hra s peckami čtyř barev se hraje s šestnácti peckami namalovanými pouze z jedné strany. Vždy po čtyřech nesou stejnou barvu: modrou, červenou, černou a bílou. Každé barvě je přisouzena jiná hodnota od jedné do čtyř. Jaké barvě která, záleží vždy na dohodě před hrou, nebo kmenové konvenci, která se může lišit. Také barvy nejsou pevně dané. Hraje se o počítací dřívka nebo jiné hodnoty, kterých je potřeba mít pro každého alespoň dvacet, spíš více.

Na začátku každého kola vloží hráči po jednom dřívku do banku. Každý hráč má postupně tři hody, během nichž postupně odkládá pecky které padly barvou navrch a snaží se nasbírat co největší počet bodů. Body se však udělují pouze za kompletní čtveřici od jedné barvy. Největší možný počet bodů za všechny barevné pecky je tedy deset. Hráč se však může po prvním hodu rozhodnout sbírat pecky které padnou nebarevnou stranou navrch. Těm se říká „kožený“ a pokud je někdo nasbírá za své tři hody všechny, jejich hodnota převyšuje deset. Ovšem v případě že mu bude nějaká chybět, hodnota je nulová.

Může se stát, že někomu padne jedna kompletní barva hned při prvním hodu. V takovém případě všichni ostatní hráči přidají do banku počet dřívek odpovídající hodnotě, která byla dané barvě přisouzena. Bank se tak může výrazně zvětšit. Získává ho však pouze ten, kdo naházel v daném kole nejvyšší hodnotu. V případě rovnosti musí následovat rozstřel.

Hra Totolospi

Hra Totolospi byla nalezena vytesána do kamenné desky u vesnice kmene Hopi v Arizoně. Stáli při ní proti sobě buď dva hráči, nebo dvě stejně početné skupiny. Totolospi

Když hráli dva, měl každý hráč několik “zvířat” – tak se říkalo figurám. Při skupinové hře dostal každý jen jedno zvíře.Zvíře prvního hráče (nebo skupiny) postupovalo od startu po vnitřním obdélníku, zvíře druhého (nebo druhé skupiny) se vydalo opačným směrem, vlevo. Hráči směli posunout své zvíře vždy o tolik polí, kolik jim ukázaly dvoustranné kostky z rozštípnutých větviček.

Kdo byl právě na řadě, vzal dvě kostky za horní konec do prstů pravé ruky a ze stoje je pustil na zem. Když dopadly obě zaoblenou stranou vzhůru, znamenalo to dvě. Když dopadly obě rovnou stranou vzhůru znamenalo to jedna. Hráč posunul své zvíře o dvě nebo jedno černé obdélníkové pole vpřed a měl právo spustit kostky znovu. Když však jedna kostka zůstala ležet vzhůru zaoblenou stranou a druhá rovnou stranou, znamenalo to nulu a hráč musel předat kostky dalšímu.

Při hře dvou skupin se ve spouštění kostek střídali všichni podle předem stanoveného pořadí – nejdříve hráč A z první skupiny, pak hráč A z druhé skupiny, po něm hráč B z prvé skupiny, dále hráč B z druhé skupiny atd. až došla opět řada na hráče A z prvé skupiny.

Každé páté pole na herním plánu má odlišný tvar – není to obdélník, ale čtverec s kroužkem. Na toto pole nesmělo žádné zvíře vstoupit. Jestliže stálo na sousedním, čtvrtém poli a kostky ukázaly jedna, muselo zůstat stát. Hráč měl sice právo na další hod, ale pohnout z místa se mohl, až mu padla dvojka – pak své zvíře přesunul na první pole dalšího oddílu. Jestliže zvíře stálo na třetím poli a kostky rozhodly, že má postoupit o dvě pole, muselo také zůstat stát na místě. Dál se mohlo dostat jen na jedničku (na čtvrté pole) a teprve odtud při dvojce přeskočit zakázané páté pole.

Na jednom poli někdy stálo více zvířat jedné i druhé skupiny. Při této hře spolu hráči nebojovali, jen závodili, kdo objede celou trať dřív. Startovní pole bylo tedy zároveň i cílem.