Do luhů a hájů
Mára napsal do Fenečka velký seriál o tom, jak má každý Vpřeďák jezdit na výpravu. Tenhle se seriál se fakt hodně povedl, takže zde vychází celý komplet. Přečíst si ho může opravdu každý, kdo rád vyráží do přírody, neboť se zde dozví mnoho praktických infomací a nápadů.
1. díl: Batoh
První a jedna z nejzásadnějších věcí, chcete-li vyrazit do přírody, je právě baťoh. Na něm bude hodně záležet jak moc si výlet užijeme a zda přežijeme ve zdraví. Jako praví zálesáci a turisté bychom měli především vědět, že do baťohu se nám musí vejít všechno. Není nic nepříjemnějšího, než táhnout v ruce ještě igelitku se spacákem, nebo snad ešusem.
Největším předmětem bude nepochybně spacák. Patří vždy na dno baťohu a to hned z několika důvodů: vytáhneme ho jen jednou za den, takže ho v podstatě nepotřebujeme, svojí polohou upravuje těžiště baťohu a to tak, že se vám o bedra neopírají tvrdé a těžké věci ale právě měkký spacák, což je příjemnější a zdravější. Těžiště se sice posune o něco výše, ovšem to je pořád ještě správné. Baťoh pak tolik ‚netáhne‘ k zemi.
Jdete-li nakupovat baťoh, určitě nad tím nějakou dobu přemýšlejte. Nákupy „horkou jehlou“ jsou k ničemu, protože nejen že nejspíš nekoupíte to co vám dlouhodobě vydrží ale ještě posléze zjistíte, že se vám všechno dovnitř neposkládá.
Baťohy se co se kapacity týče, označují podle litrů, které by se do nich mohli „nalít“. Většina Vpřeďáků vám řekne, že nejlepší baťoh je malý baťoh. A je to naprostá pravda. Dospělému, rozumnému člověku, který si umí zabalit by na většinu jeho výprav měl úplně v pohodě stačit 40 či 50 litrový baťoh. Dospělý Vpřeďák nemá potíže zabalit si i do menších batůžků. Pro vás, kteří jste ještě nedorostli do velikosti svých rodičů, by měl úplně v pohodě stačit 30–40 litrový baťoh. Nejen, že je velikostí poměrně vkusný a jeho rozměry jsou tak akorát, ale i cena nebude nejhorší. Moje sestra Pepanda si nedávno pořídila 42 litrový baťoh. Cena nepřekročila 1500 Kč a co se praktičnosti týče, tak i já můžu jen tiše závidět. Baťoh má snadno a rychle přístupné boční kapsy, uvnitř hlavní části jsou dvě komory, jedna plněná z vrchu a druhá zespodu (do spodní se dává vždy spacák a věci na spaní, do horní běžné věci). Zároveň má horní i spodní a dokonce i boční popruhy. Do bočních a horních kapes dáváme většinou láhev s pitím, do spodní při delších výpravách deku nebo celtu (a to vždy tak, aby byla věc pevně upevněná u baťohu, jinak se vám baťoh špatně ponese).
Na co byste také mohli dát pozor je barva a vůbec design batohu. Jsou k ničemu děsně drahé značky jako Nike, Addidas apod. Jediné, co za ně dáte, je spousta peněz a nejste-li líní, najdete baťoh se stejnými vlastnostmi (spíš lepšími) za méně peněz a bez značky. Lesní zvěř a těch pár turistů, které na našich cestách potkáme, vám baťoh posoudí nikoliv podle značky, ale podle celkového vzhledu. Není špatné, má-li batoh nějakou rozumnou barvu, třeba zelenou, šedivou, modrou apod. Barvy jako růžová, červená apod. nejsou do lesa nic moc. Pokud bude na batohu nějaký ten reflexní proužek, abyste se nebáli jít večer po ulici, tak to jistě nevadí.
Máte-li někdo zájem o nějaké detailnější informace o sestřině batohu, zkuste k nám zavolat a chtít Pepandu. Nebo ji zkuste chytit na výpravě společné se Sedmami. Někdy můžu batoh zkusit donést. Ostatně většina starších Vpřeďáků má poměrně rozumný a reprezentativní batoh. Já sám používám kopii 45 litrové Gemmy, kterou mi kdysi ušil Ivo (to je jeden ze starších Vpřeďáků). Zelí zase dlouhodobě používá batoh, který může mít něco kolem 40 litrů. Výrobce neznám, ale již jsem jej viděl třeba v Kotvě.
Možná, že dnes mnozí pochybujete, že by se to do takových batůžků mohlo všechno vejít. A věřte mi, že vejde. Není jediný způsob sbalení spacáku a je zbytečných čtvero bot. O tom, jak zabalit do batůžku si povíme zase příště.
2. díl: Balení
Umět si zabalit je výsada těch nejlepších. Moula všechno vezme a bez rozmyslu nahází do batohu či třeba kufru. A protože Vpřeďák rozhodně není moula, umět si zabalit je jedna z věcí, kterou by měl zvládnout na jedničku. První co potřebujete je seznam věcí které chcete zabalit. Nebo aspoň nějaká představa toho co budeme balit.
První co zabalíme bude spacák. Tedy bereme-li ho sebou. O tom jak si vybrat spacák si ještě povíme příště. Máme-li spacák s dutám vláknem, tak jej nerolujeme, ale nacpeme buď rovnou do spodní kapsy (máme-li batoh s dolním plněním) nebo jej dáme do pytle a pak jej natlačíme co nejníže do batohu. Se spacákem péřovým postupujeme trochu jinak. Ten je totiž vždy třeba srolovat. S batohem s dolním plněním to může být docela práce a někdy to možná ani nepůjde. Potom zkuste spodní kapsu batohu rozepnout (většina batohů tuto možnost má – prostě rozepnete rozdělovací přepážku mezi spodní spacákovou kapsou a horní kapsou na věci) a spacák pak dávejte dovnitř horem. Jak jsem již říkal, je třeba spacák zarolovat a to buď na jednu velikou nebo dvě menší roličky. Dvě roličky – každou začnete z jedné strany spacáku složeného do „nudle“ a sejdete se uprostřed – jsou zvláště praktické, máte-li batoh nekulatého tvaru. Obecně tento způsob balení hodně preferuji (upřednostňuji), protože tvar je pro další balení mnohem výhodnější a většinou se jeví i jako menší.
Pokud máte spacák ve spodní kapse, pokuste se do ní nacpat co nejvíce oblečení. Začněte od těch věcí které vytahujete spolu se spacákem – věci na spaní, spodní prádlo apod. Jakmile máte tuto kapsu plnou, zapněte ji. Tuhle část balení již tedy máme za sebou. Zbývá nám pár věcí, třeba ešus, celta nebo plachtička, nějaké to oblečení a třeba i pár krabiček jako třeba KPZka apod. Nejprve nacpeme všechny možné maličkosti do ešusu. Určitě ho nebudeme balit prázdný. Není třeba brát si víčko (no, někdy se hodí) nebo dokonce druhý ešus (ten je ovšem úplně zbytečný). Ešus vložte do obalu. Do batohu určitě nejprve dáme věci které vybalíme až poslední, tedy celtu a plachtičku. Úhledně složené je položme na dno horní kapsy. Na to patří nějaké to oblečení, ešus a těch pár krabiček. Nezapomene občas proložit jídlem, ale nějaká ta polévka by neměl být žádný velký problém. Nahoru už jen vložíme třeba jídlo na cestu, případně vejde-li se nám ještě, pak i láhev s pitím. Tu můžeme ještě připnout pomocí pásků k boku nebo víku batohu.
Jedeme-li na nějakou speciální cestu (třeba velikonoce) připneme si podobným způsobem pod batoh i deku. Jak jistě všichni Vpřeďáci vědí, nevozíme karimatky. Proč? Jsou úplně zbytečné. Pro ty co něvědí: karimatka je velké pěnová podložka, kterou pod sebe pokládáme na spaní, aby nás nestudila zem. Krom toho, že je skutečně obrovská, absolutně nebalitelná brzy zjistíte, že se dá nahradit mnohem praktičtější celtou, případně kusem staré deky, kterou pod sebe na noc položíme. Kdo má přesto problémy s tím, že je mu v noci zima by měl uvažovat o novém spacáku. A nepustí-li vás maminka bez této „vymoženosti“ na výpravu, poproste ji aspoň o alumatku. To je mnohem tenčí, stříbrná pěnová folie, která funguje stejně, jen je mnohem menší a podstatně skladnější.
A jsme sbalení. Nezapomeňte do postraních kapes přidat kartáček na zuby, pastu, uzlovačku, šátek a podobné maličkosti. Do nějaké přístupné a neděravé kapsičky peněženku a doklady, máte-li nějaké, a hurá na nádraží za ostatními.
Pro Fenečka připravuje Mára..
Omluva: Chtěl bych se omluvit za nepřesnost v předchozím díle. Baťoh, který si sestra koupila nestál pod 1500 Kč, ale pod 2000 Kč. A dokonce mohu upřesnit o jaký batoh jde: je to batoh Salewa 42 (42 litrů). Za nepřesnost se omlouvám, cena mi byla chybně sdělena, což jsem skutečně nevytušil.
Tip: Protože batoh Salewa se momentálně neprodává, aspoň ne tedy v Hudy sportu, kam se chodím dívat, mohu doporučit třeba batoh Deuter Fox 30. Ten teď dostal Lukáš od rodičů, takže si jej můžete prohlédnout na každé výpravě. Je moc pěkný a jak jsme i na výpravě zkusili, má výborně nastavitelné popruhy na záda.
3. díl: Spacák
Spacák. Věc, o které si většina lidí myslí, že to jediné je může zachránit před nočním chladem. Spousta lidí žije v domnění, že musí být co nejteplejší a vybaven všemi možnými specialitami. To je ovšem většinou naprosto mylné přesvědčení.
Spacáků se dnes vyrábí několik druhů. Ještě stále na trhu nalezneme spacáky péřové, a pak jsou tu spacáky z dutého vlákna. Možná někde naleznete ještě i spacáky z kajčího peří. Ty rovnou vynechejte, protože jsou především pro horolezce lezoucích např. do Himalájí. Jsou extrémně teplé, stejně tak drahé a vydrží jen krátce. Peří se totiž rychle ničí a tak jej po výpravě horolezci většinou vyhazují. To tedy určitě nejsou spacáky, které by nám zpříjemnily toulání se přírodou.
Nás se budou týkat především spacáky z dutého vlákna. Tyto spacáky jsou příjemně lehké a nesmírně snadno se balí. Stačí je totiž jen „zmuchlat“ do obalu a je to. Případně je zmuchlat rovnou do kapsy pro spacák, přímo v batohu.
Pokud někdo uvažujete o péřovém spacáku, pak nejprve hodně zvažte některé podstatné zápory: jsou těžké, velké a pokud někdy navlhnou, velice špatně se suší. Trvá to dlouho a potřebujete k tomu oheň. Sám jsem kdysi takový spacák měl a nebyl jsem z toho nijak nadšený.
Ale zpátky ke spacákům z dutého vlákna. Zajdete-li do jakéhokoliv obchodu, najdete regály plné právě těchto spacáků. Jedna z hodnot, která vás bude zajímat, je teplota, do které se spacák hodí. V našich podmínkách potřebujete spacák, kde se minimální hodnota pohybuje někde kolem 0°C. Najdete na něm ještě i druhou hodnotu a to „extrémní teplotu“. To je teplota, ve které se můžete ve spacáku vyspat na pokraji zdravotního rizika. To se samozřejmě liší podle okolností, ale je dobré brát tento údaj jako mezní. Tato teplota bude většinou asi o 5°C nižší než-li ta komfortní.
Spacák vám při rozumném používání vydrží zcela jistě 5 let i déle. Můj spacák jsem dostal k mým 13tým narozeninám. A stále ho mám. Je to tedy již nějakých 10 let. Párkrát jsem již přemýšlel o jeho výměně, ale zatím mi vždycky stačil a tak s výměnou tak moc nespěchám. Už při nákupu byste měli uvažovat o tom, že vám takový spacák chvíli vydrží. S tím souvisí délka kupovaného spacáku. Protože stále ještě rostete, měli byste si koupit spacák rozhodně větší. Moc to nepřežeňte, bude-li příliš veliký, bude vám v něm zima. Koupíte-li spacák o nějakých 30–40 cm delší, určitě vám nějaký ten rok vydrží.
Dalším parametrem bude váha, barva a zapínání. Sám mám spacák se zapínáním, ale to se mi už asi před třemi lety rozbilo, takže teď spacák používám víceméně jako deku. Sám bych tedy volil nejspíše spacák bez zapínání. Barva je jistě vhodná opět nějaká neutrální, nezářivá a vůbec klidná. Na světlé barvě rychle najdete špínu a to vás jistě nepotěší. Občas se bohužel stane, že ve spánku se dostanete i mimo celtu, která pod vámi leží. Spacák z dutých vláken se dá samozřejmě vyprat, ale tím ztrácí své vlastnosti.
Samozřejmě je rozumné zvolit spíše lehký spacák. Sami si jej potáhnete na zádech, takže to už byste měli vědět sami. Váha spacáků se pohybuje někde kolem 1–1,5kg. Nějakých 100g, které ušetříte na jednom modelu, nehraje příliš roli, ale třeba půl kilogramu již poznáte. Spacák si každopádně zkuste (nejlépe ještě v obchodě), protože ne vždy jsou údaje, zvláště o délce a šířce úplně správně.
Příště se podíváme na věci, které bereme s sebou.
4. díl: Co s sebou
Teď, když už víme, jaký máme mít batoh, jaký spacák a i jak se balí, už nezbývá než pořádně probrat, co si vlastně zabalit. Nebudu mluvit o hygienických věcech, to by měl každý znát sám. Budu mluvit o oblečení. Každý z nás bude mít dost možná trochu rozdílné názory, co je právě to nejsprávnější, ale všichni bychom se měli shodnout na tom, že na výpravy a vůbec kamkoliv se snažíme netáhnout zbytečnosti.
První věcí, nad kterou bychom měli přemýšlet, bude, kam jedeme a co tam asi budeme dělat. Na oddílových výpravách je to jednoduché, protože jestliže budeme potřebovat něco zvláštního, dozvíte se to zcela jistě na lístečku nebo prostě u informací o výpravě. Ale stejně jsou věci, na které bychom měli myslet.
Jinak se zabalíme třeba na vodu, jinak do hor a úplně jinak na podzimní výpravu do chaty. Zatímco na vodě budeme potřebovat plavky, ručník a krém na opalování, na horách užijeme mnohem spíš několik tlustých suchých ponožek navíc a svetr či mikinu. Do chaty si zase rádi nezabalíme plachtičku či celtu a dost možná nebude třeba ani ešus. Zapřemýšlíme ovšem o přezůvkách nebo třeba nějaké malé večerní hře ke stolu. Kdo tohle všechno ví, má z poloviny vyhráno.
Ale zpátky k něčemu důležitějšímu – ke zbytečnostem. Není nic horšího, než když si svoje věci (třeba za pomoci maminky či tatínka) nezabalíte sami. Dost totiž pochybuji, že kdybyste věděli, že na dvoudenní výpravu táhnete troje boty, dvoje tepláky a patero triček, neprotestovali byste už doma, že to bude těžké a že to potáhnete na svých zádech vy.
Co určitě potřebujete je to, co máte na sobě. Nejlépe když na sebe hned na začátku navléknete věci, ve kterých se většinu výpravy budete pohybovat. To bude většinou tričko, třeba i mikina, kalhoty, tepláky nebo kraťasy a boty. O spodním prádle a ponožkách nemluvím, protože to si hned večer nebo ráno zase vyměníme, takže v tom celou výpravu chodit rozhodně nebudeme. Je-li více zima, natáhneme na sebe bundu nebo si ji aspoň přehodíme přes batoh. V teplých letních dnech není špatné si vzít jen tričko a naopak mikinu přehodit přes batoh. Kraťasy v takových chvílích budou jistě samozřejmostí. Boty pak budou nejlepší sandály, nebo při nějaké pochodovější akci boty o něco pevnější.
A copak do batohu ? No co jsme zapomněli ? Jistě tam dáme ponožky (ponožek není nikdy dost – předejdete spoustě problémům, když si můžete mokré ponožky kdykoliv vyměnit a pořád mít ještě jedny na poslední den či do zálohy) a spodní prádlo. Nezapomeneme na věci na spaní, což by určitě mělo být jedno a to jiné tričko, než to, ve kterém jste celý den běhali a stejně tak třeba tepláky. Sám se na spaní příliš neoblékám, spíše se svlékám, takže trampoty s věcmi na spaní žádné nemám. Ve spacáku mi pak totiž není zima.
Dál tam bude patřit jedno tričko, případně mikina, nemáte-li ji již na sobě. Hrozí-li nám déšť, což je poměrně často, zbytečně nepanikaříme. Možná někteří přidají pláštěnku, já sám dám přednost nepromokavé bundičce rozumného rozměru a barvy, což pláštěnky, zvláště co se barvy týče, rozhodně nejsou. Bundička vás ochrání stejně a je většinou mnohem pohodlnější. Výjimku snad tvoří jen „Ponča“ kterým bych snad jediným důvěřoval, ale vlastní pořádnou zkušenost nemám. V prudkém dešti se, jak víte, schováváme pod přírodou či člověkem vytvořenou střechou, takže pláštěnka je skutečně na obtíž. Bundička běžný déšť vydrží a zahřeje nás i v chladný večer, což pláštěnka ne.
Možná někdo bude mít chuť přibalit si druhé boty či třeba kalhoty, totiž jen tak pro jistotu. Na co byste to táhli ?? Kalhoty až si ty první zamažete? A? Zamažete si i ty druhé a doma bude pak dvakrát tolik práce. Ne. Stačí jedny. Když si je zamažete, můžete si je i vyprat, aspoň už příště budete vědět, že jste měli být opatrnější. A boty ? To jako kdybyste prochodili podrážku ? Nebo kdyby se vám přetrhla tkanička? Proč? Podrážku si zkontrolujte před cestou a tkaničky se dají svázat. Kdybyste si snad boty namočili, není nic snazšího než je usušit. A pokud zrovna máme k večeru daleko, vezmete si suché tlusté ponožky, které vám pro nohu zajistí pěkně suché pohodlí. Schválně zkuste zjistit, kolik takových ponožek místo bot zabalíte. Co se váhy a velikosti týče. Určitě více než dvoje a ty dvoje vám úplně stačí. Večer pak usušíte ponožky i boty a můžete v klidu spát. Každý z nás by měl umět rozdělat oheň bez papíru, někteří to zvládnou i za mokra a někteří z nás to umí i bez sirek a to ať už třením dřev nebo třeba křesáním. A s ohněm a trochou práce vám botky za půlhodinky uschnou, ani si nestihnete udělat večeřJe ještě pár věcí, které vám řekněme udělají radost když je budete mít. Není špatné vzít si malý ručník, skutečně malinkatý, tak abyste si ráno omyli obličej a ruce a měli je do čeho utřít. Nebo třeba druhý šátek, abyste měli co na hlavu , kdyby na nás pražilo sluníčko. No co ještě dodat. Máme tričko, mikinu, třeba i bundičku. Vzali jsme si šátek, možná i ručníček, nechybí nám ponožky a spodní prádlo. A jestli nám nechybí chuť objevovat, dobrá nálada a touha po dobrodružství, tak je jen a jen škoda, jestli teď právě neputujeme za nějakým dalším cílem naší cesty.
5. díl: Oblečení
Správně se obléci jistě každý z vás umí. Že mikina patří až na tričko a že ponožky si vezmeme dříve než boty, je pro každého jistě dávné jasné. Správně se obléci do přírody už ale tak jednoduché není.
Oblékáte-li se do přírody, není rozdíl v pořadí, ve kterém si jednotlivé věci oblékáte, ale v tom, jaké věci si oblékáte.
Měli byste počítat s tím, že věci se vám můžou poničit, ušpinit nebo je třeba i někde zapomenete. Brát si na výpravu zánovní bundu, co jste si dotáhli právě z obchodu, udělá jen člověk který si takové bundy vůbec neváží, nebo neví, co stála.
Také je dobré zamyslet se nad barvou vašeho oblečení. Křiklavé barvy jako oranžová či žlutá se do lesů příliš nehodí. Nepamatuji si, že bychom někdy šli místy, kde probíhá honitba, takže brát si červená trička, aby si vás při takové příležitosti nespletli s jelenem, je také vedle. Nejlepší barvy budou takové, které nám dovolí válet se na louce, hrát si v lese a nebo se jen procházet po cestách a přitom vždy trochu splynout s okolím. Nemusíme být na dálku vidět, jak se naše žlutá trička pohybují po louce nebo jak s rudými tričky bojujeme nad trojnožkou na rozcestí v lese.
Kdo z vás již složil slib, jistě vlastní Vpřeďáckou košili. To je modro-zelená batikovaná košile, podle které se často poznáme už na dálku a ačkoliv nikdo z nás nemá stejnou jako ti druzí, všechny nás třeba i tato košile spojuje. Kdo z vás ji má, určitě ví, že zvolit právě oddílovou košili jako to, v čem pojedu na výpravu, je vždycky správně.
Někteří ale třeba košili nemají, někteří jste si ji třeba již zabalili a teď přemýšlíte, co zvolit za náhradní tričko a jiní se bojí,aby si ji na výpravě nezničili. Pro ty z vás mám také radu: zkuste nějaké hezké batikované tričko. Ať už z těch, které jste dostali, či které jsme společně vyráběli. Nebo zkuste nějaké sami vyrobit. Jde jen o to zvolit vhodně barvy a vymyslet, kterou z mnoha technik použít. Pokud budete mít pěkné zelené, modré, černé nebo jiné spíše tmavé tričko, chybu určitě neuděláte. Tričko samo stojí kolem 50ti korun, barva asi 10 korun a triček se z jedné barvy dá udělat mnoho. Pokud se vám podaří takovéhle tričko na výpravě roztrhat, maminka se jistě zlobit nebude a vy, pokud jste si tričko sami vyrobili, si příště taky dáte jistě větší pozor.
A co kalhoty ? Pro ty platí v podstatě to samé. Asi je nebudete hned vyrábět batikované, to není úplně běžné, ale také vám nikdo bránit nebude. Co se barvy týče, tak platí to samé co u triček. Dají se sehnat třeba v second-handu levné kalhoty, o které se pak nemusíte na výpravě strachovat. Zapomeňte předem na kalhoty z umělých vláken. Mají totiž jednu podstatnou nevýhodu a to, že snadno hoří. Sedíte-li pak večer u ohně, jakýkoliv uhlík, který náhodou vyletí a přistane vám na kalhotách, vám v nich udělá v lepším případě jen díru. Normální kalhoty z bavlny jsou proti uhlíkům odolné a než ten stačí udělat nějaké škody, dávno jej sfouknete, setřesete nebo sám zhasne.
No a to je asi vše. Nechte tedy doma všechny nejmodernější kalhoty a trička potisknutá těmi nejdražšími značkami, sáhněte do šatníku a vytáhněte si normální, třeba i trochu roztrhaná trička a kraťasy. Namísto zklamání a křiku, když si něco umažete, uvidíte přírodu kolem sebe a z té se pak můžete těšit. Z drahých značkových super-jeansů se s vámi nikdo těšit nebude.
Připravuje a píše Mára
Toto bylo poslední číslo našeho povídání. Napříště pro vás připravujeme něco nového. Možná, že časem přijdu na něco nového, o čem psát, abychom se vyvarovali zbytečných nepříjemností a mohli si výpravy řádně užít. Pokud mě chcete inspirovat, budu jen rád.