Příběhy o skupince dobrodruhů
Den první
Kolem se tyčily vysoké stromy, jejichž korunami sem pronikalo hřejivé sluneční světlo. Kráčeli po úzké pěšince vyšlapané lesní zvěří. Jako první šel hobit s elfem. Za nimi kráčeli čaroděj s alchymistou, kteří byli zahloubáni do rozhovoru o místní flóře. Družinu uzavíral barbar.
Den druhý
Ráno čekal dobrodruhy velký výstup do Šedých hor. Cesta však byla strmá a kamenitá. Po několika hodinách namáhavého výstupu se konečně vyškrábali do prvního sedla. Námaha ale stála za to. Celé skupince se naskytl překrásný výhled na Slunečný háj, táhnoucí se někam do dáli.
Den třetí
Když se dobrodruzi probudili, byla všude kolem nich tma. Byli na začátku dlouhého jeskynního komplexu, který zde kdysi vybudovali trpaslíci a světlo sem nepronikalo ani v pravé poledne.
Den čtvrtý
Čaroděj s alchymistou klidně postupovali vpřed. Na magii byli zvyklí. Zato barbar s hobitem se drželi vzadu a byli velmi nervózní. Magie pro ně byla něco nepochopitelného a cizího.
Den pátý
Netrvalo dlouho a elf svým poštolčím zrakem spatřil v dálce stoupat k nebi kouř, a to hned z několika míst najednou. „Vesnice.“ pronesl tiše. I to však bohatě stačilo k tomu, aby všichni propukli v jásot.
Den šestý
Ulovených zvířat stále přibývalo a přibývalo, jen po alchymistovi nebylo ani vidu, ani slechu. „Já myslel, že byl s vámi,“ ozval se ustaraný čaroděj směrem k elfovi a barbarovi.
Den sedmý
Ráno se výjimečně jako první neprobudil hobit, ale čaroděj. Cítil, že bažiny, které se před nimi rozprostírají, neskýtají nic dobrého. Celou noc se mu honily hlavou samé černé myšlenky, které přecházely do děsivých snů.
Den osmý
Ráno všechny probudilo nepříjemné mrholení. Kdyby nevěděli, že jsou tak blízko svému cíli, nikdy by nejspíš z vyhřátých improvizovaných lůžek nevylezli.