Když se dobrodruzi probudili, byla všude kolem nich tma. Byli na začátku dlouhého jeskynního komplexu, který zde kdysi vybudovali trpaslíci a světlo sem nepronikalo ani v pravé poledne. „Zapalte louče“ řekl čaroděj a pak si zamumlal něco pod vousy. Po chvíli jeskyni zalilo jasné bílé světlo, které vycházelo ze špičky čarodějovy hole. „Tak pojďme“ dodal ještě a vyrazil vstříc temné chodbě. Ostatní ho následovali se svými loučemi.
Po chvíli chůze se před nimi objevila lehká kovová brána. „Podívejte na ty znaky!“ neudržel se a vykřikl hobit. „Ty odněkud znám, hele,“ a vytáhl složený kus papíru. „Hm, vypadá to jako mapa tohoto podzemí“ řekl zamyšleně čaroděj, když hobit papír rozložil. „Podle těch znaků jsme tady,“ přidal se elf, „a chceme dojít až sem.“ a ukázal na druhou stranu mapy. „Je tomu tak.“ přitakal čaroděj: „A podle těch symbolů bych řekl, že tady dříve žili trpaslíci. Ti zde vyráběli jednu z nejpevnějších a nejlehčích ocelí vůbec, ale dnes už by tu mělo být pusto.“ „Přesně tak, taková se už dnes nenajde, zde už ale také bylo vše vytěženo.“ souhlasil s čarodějem alchymista, „Ale už pojďme.“
Pokračovali tedy dál hlubokým podzemím. Vepředu byl čaroděj, který skupinu vedl podle mapy. Procházeli velkými síněmi, do kterých by se vešly celé vesnice. Každá síň byla překrásně zdobená a působila vždy velmi majestátně. Jak klesali hlouběji do podzemí, ochlazovalo se a síně postupně vystřídaly kovárny a hutě, které sloužily ke zpracování vytěžené rudy.
Všichni se kolem sebe s úžasem rozhlíželi. Tudy jistě tekla roztavená ruda a zde ji vylévali do forem. A tady jí kováři dávali tvar pro její budoucí využití. Tudy pak hotové výrobky odváželi na povrch ke svým novým majitelům. Škoda jen, že teď je to všechno pryč. Najednou ale veliké místnosti zmizely a dál vedla jen úzká chodba, která stoupala k povrchu. Skupina začala pomalu šlapat po schodech. Najednou se čaroděj zastavil. Před ním byla kovová brána.
„To není možné,“ pronesl vážně, „tady má být volně průchozí cesta“. „Ukaž“ řekl elf a podíval se k čarodějovi do mapy. „Nezahnuli jsme někde špatně?“ otázal se nejistě hobit „Pochybuji o tom“ odpověděl mu čaroděj. Na mapě však byla zakreslena jen chodba mířící k východu a žádná brána zde podle mapy být neměla.
„Šli jsme správně,“ potvrdil slova čaroděje elf, „a ta brána tu nemá co dělat“. „Já ji otevřu!“ řekl barbar a vší silou do brány vrazil ramenem, ale jen se s bolestným zaskučením odrazil zpět.
„Takhle to nepůjde,“ zastavil ho alchymista, „cítím zde nějaké neznámé kouzlo“. „Bohužel musím s alchymistou souhlasit,“ řekl čaroděj, „dveře jsou chráněny kouzlem a na tuto magii nestačíme“. „Co teď?“ otázal se alchymista a podíval se na čaroděje. „Musí existovat nějaká cesta“ vskočil jim do rozhovoru elf, „Navrhuji se rozhlédnout po okolí a najít návod k otevření, někde tu něco takového být musí“. „Vyražme nejdříve do knihovny“ řekl čaroděj a začal hledat na mapě.
Když dorazili do knihovny, bylo zde pusto. Regály zely prázdnotou a nezůstala zde jediná kniha. Všechny zalila vlna zklamání. Náhle promluvil ledově klidným hlasem elf: „Někdo tu je.“ A skutečně, za jedním z regálů se krčil malý trpaslík. „Co tady děláte?“ promluvil náhle, „Tady žádné knihy nejsou, všechny mi je vzali, běžte pryč!“ pokračoval trpaslík a začal máchat rukama. „Asi knihovník,“ sykl elf čarodějovi do ucha, „mohl by vědět jak tu bránu otevřít.“ „Jakou bránu?“ zareagoval nečekaně trpaslík „Jistě že vím, jak ji otevřít“.
Netrvalo dlouho a ukázalo se, že k otevření dveří jsou zapotřebí speciální klíče, které je třeba vyrobit. Barbar zatopil v peci sesbíraným uhlím. Hobit s elfem přinesli kusy rudy, která se místy povalovala po zemi a čaroděj s alchymistou připravili formy pro klíče. Pod dozorem knihovníka pak společně ulili klíče a vydali se k zamčené bráně.
Čaroděj přejel po bráně prstem, a když se objevily klíčové dírky, zasunul do nich opatrně klíče. V bráně jemně zapraskalo. Pak se sama otevřela. V cestě na povrch už nic nebránilo a tak byla celá družina brzy na čerstvém vzduchu. Zdaleka ale neměli vyhráno. Před nimi se totiž tyčily stromy Magického pralesa. Na jeho okraji se utábořili, protože se už stmívalo a spát v Magickém pralese? To není nic bezpečného.