Velikonoční táboření
8. - 12. 4. 2004
A jaké že vlastně byly ty letošní Velikonoce? Trochu netradiční, to víte, přestupný rok. Ale nakonec vše vyšlo krásně, dokonce i počasí. Navzdory předpovědím bylo totiž až na jeden den slunečno a téměř bez mráčku. Ale pěkně popořadě.
Scházíme se na Zelený čtvrtek v 9 hodin ráno před klubovnou. Na Smíchovském nádraží čekáme, než konečně přijede ten správný vlak, ale nakonec se dočkáme. Ve vlaku úspěšně vyluštíme zprávu od dívčí části osazenstva a uzříme poprvé naši skupinovou základnu. Pěkná to samota v temných lesích. Okolo půl druhé dorážíme na místo a pouštíme se do stavby našeho týpí, které budeme sdílet společně s Bobříky (jiný oddíl ze skupiny). Někteří nejmenovaní se zatím „s vervou“ pustí do sbírání jehličí na postele. Večer je vše hotové a my se zabydlujeme v teplém týpku. K večeři buřtík a po pořádném vydovádění venku se Sedmami a návštěvě indiánského náčelníka uléháme vyčerpáni
V pátek ráno nás budí příjemné ranní slunce a po buchtičkách zjišťujeme, že nám asi za dvacet minut jede vlak. Ale jsme přece Vpřeďáci! Všechno v pohodě zvládneme a zakrátko už cestujeme vlakem neznámo kam. Na malém nádražíčku pod záminkou doplňování vody vykoupíme obchod s nanuky. Vydáváme se vstříc hradu Pernštejn, který je však k naší smůle zavřený. Nevadí, zahrajeme si blbuvzdornou hru Na jarmarke v Kežmarke a vydáváme se zpět přes celé městečko. Na zelené loučce dáme vytoužený oběd a někomu také skončí boty v lese. Po trošku tvrdší hře na mravence pokračujeme v cestě a objevíme malé stavidlo na náhonu u říčky. To je ovšem úplně zanesené. Co bychom to byli za lidi, kdybychom se nedali do jeho čištění? Práce nám jde pěkně od ruky a je při ní spousta legrace, to byste nevěřili, co se všechno dá v takovém nánosu nalézt. Potěšeni úspěchem se opět vydáváme na cestu a po delší době, nabírání vody a malé svačince dorážíme na nádraží. Zde Opice málem zemře při malém kousíčku čokolády. Poněvadž strašně moc chtěla čokoládu a bylo jí málo. Potkáváme Arálie, které si to přišourají také na vlak a odjíždíme společně do tábora. Tady už nás čekají hotové ovocné knedlíky, byly marmeládové, švestkové a jahodové, co kdo libo. Takovou dobrotu jsme už v týpý dlouho neměli. Po čištění zubů uleháme plni zážitků z putovního dne.
V sobotu (Bílou) po snídani jsme složitě rozděleni do skupin a hrajeme hru Království Latrinye. Latrinského medvídka nakonec zachráníme a po bramborových knedlících se zelím a cibulkou si jdeme zahrát Lakros. Následně odjíždí Ondráš domů, a tak bude muset převzít vyprávění Bobr jakožto další účastník.
Takže tedy vyprávím: Večer je porada pro mužské vedoucí u kmeňáků v týpí. Během toho si děláme špízy na ohni k večeři. To je úplná lahoda. Porada neporada, moc jsme toho na pondělek nevymysleli. Až další den odpoledne (který skoro celý propršel) jsem se s Hájou vypravil a připravil malou ranní procházku pro naše děvčata. Již bylo jasné, že si budeme dělat vajíčka a holky budou plést pomlázky. A tak také bylo. Barvilo se a pletlo se. PAK MÍSTO VEČEŘE !!!! „Dělej Luky, Fando kde máš nudle?, dělej.“ Moc času jsme neměli. My starší jsme se po krátké honičce (krátké večeři+ balení během půl hodiny) vydali na dvou a půl hodinovou poutí za pomlázkou. Přišli jsme ve dvanáct v noci a Fanda mezitím měl svoji část hry v táboře. Kolem půlnoci, když jsme se všichni vrátili, ještě se sedělo u ohně při písních a tancích. Pravda, někteří šli hajat a někteří šli ještě oběhnout hru se zprávami pro holky na další den.
V pondělí ráno nás holky omlazovaly a zkrášlovaly, ale moc stop to na mně nezanechalo. Pouze Fanda naříkal, že ho šlehaly pouze přes pravou nohu a ne rovnoměrně. A snídaně? Pomlázka jak pro krále.
A pak již jen balení, sklízení a čištění………… A …………odjezd.
zapsali Ondáš a Bobr
A ještě tři básničky a pisničky složené při putování za pomlázkou.
Putování za pomlázkou
to nás děsně baví
vajíčko nám spadlo na zem
hlavně že jsme zdraví
na cestu nám hvězdy svítí
jdeme směle vpřed
neskončíme v žádné síti
budeme tam hned
holky na nás doma čekaj
vajíčka nám vaří
těšíme se do postýlky
snad se nám to zdaří.
Za pomlázkou putujem
trochu toho litujem
chtěli jsme být v táboře
nožky míti nahoře
teď však jdeme lesem
vejce v ruce nesem
přes potoky skáčeme
skoro z toho pláčeme
dorazíme ale včas
nezklame vás nikdo z nás
putujeme totiž s láskou
putujeme za pomlázkou
Jdame lesem tmou
s blýskající baterkou
možná že se ztratíme
co nás čeká nevíme
pátráme a šátráme
vystrašit se nedáme
vajíčka jsou slizká
v myslích se nám blýská
cítíme se zbiti
zítra budem biti
A BONUS?
za to holky polejem
nic zlého jim nepřejem.