Výprava do Srbska
10. - 12. 10. 2003
MOTTO:
Jeli jsme, hráli jsme, padali jsme v pískovně, hledali jsme se navzájem na zahradě, dostali jsme vynadáno od rodičů, jak jsme špinavý…
Ano, tak to bylo. O víkendu… na Ondrášově chatě v Srbsku. Příjezd v průběhu pátečního večera, samozřejmě za tmy, snaha o zabydlení a večeře CDD, jsou, jak každý tuší, zdroje velikého zmatku. Není divu, že děcka šla spát asi v jedenáct. Pila krev každému z nás tří vedoucích. A kdyby to bylo vše… Né a né. Je normální stávat v šest hodin ráno. Tady nic nepomůže. Za nic na světě. Nakonec po velmi dlouhé hodině rozednívání jsme ty naše kohouty rozehnali na zahradu hrabat listí. Vysloveně si to zamilovali a během soboty a neděle vše shrabali. Dopolední výlety jsou děleny nějakými hrami a vše plyne přes oběd do odpoledne.
Právě v tento čas je objeveno kouzlo hry: „Na schovávanou.“ Strašně neradi proto odcházíme trénovat odpaly baseballovou pálkou. Trénujeme a trénujeme. Po poli se přesouváme k osaměle stojícímu kombajnu. „Jůůů. A Bobře já mám šroub. Hele ono se to hejbá.“ „Tak ho tam nech (ten šroub)“, já křičím (Bůh ví, co kdo zase rozebral), a šroub padá za velmi zklamaného verbálního výjevu zpět kamsi do motoru. Konečně je mnou uspokojivě vysvětleno fungování kombajnu a kolem již klíčících zbytků kukuřice se dostáváme do pískovny.
Již počáteční boj v ronových rýhách (eroze půdy, způsobená vodou) nám dá zabrat. Ono dobít ostroh, kde stojí Ondráš a hrabe se tam Fanda s Chrisem, následně ho proti nim ubránit, protože jsem je předtím shodil, dá zabrat. No a v podobném stylu pokračuje hrozivě zatažený podvečer po celé pískovně. Na hromadách písku, na stráních a na hromadách kamení…
Večer ještě jsme dali prospektory. Hněvivé a zároveň posměšné výkřiky padaly současně, když někdo objevil hlušinu. Nedej Bože, když objevil někdo jiný diamanty než naše strašidlo Fandoška Spravedlivá.
V neděli opět cesta, tentokráte do lomu. Sudá nebo… Ragby se spacákem mezi skalami. Nebo lichá? Toť otázka hodná filozofů. Ale stejně nás to neochránilo před děláním dřeva, úklidem v chatě. A pak ve zbývajícím čase asi hodinová „Schovka.“
A nakonec? Přece to zděšení rodičů nad tunou okrasných kamenů v každém batohu a dvěma hromadami písku na každém kusu oblečení.
Zapsal Bobr