Výprava na Vraní skálu
30. 9. - 2. 10. 2011
Na naše obvyklé tábořiště jsme dorazili až za tmy, a proto jsme byli velice mile překvapeni, když tam již hořel oheň a u něj dva zcela neznámí lidé. Oba se nám představili jako archeologové hledající cosi z antického Řecka. Víc nám nechtěli říct, prý že si nás později vyzkouší… Nejprve jsme vyrazili do lesa hledat sochy, které nás rozdělili do družinek podle barevných svítících tyčinek. Ráno jsme začali s první zkouškou, která se týkala dlouhodobého udržení pozornosti. Každý měl 20 kartiček se svým monogramem a snažil se jednu z nich položit na člena soupeřovy družinky na 5 s, aniž by si toho dotyčný všiml. Hned poté návazala schopnost udržet co nejdéle oheň z krabičky. Poté jsme se vydali pro vodu do Hředel a cestou se utkali v tučňáčím běhu. V průběhu návratu s plnými lahvemi jsme sbírali materiál na vor, na kterém jsme následně přeplavovali ešus s vodou. Po tolika zkouškách nám řádně vyhládlo, a tak jsme se pustili do oběda. Za každou zkoušku nám archeologové vydali části dopisu podle pořadí. V dopise stálo, že hledají sochu Dia a že ve zkouškách jsme obstáli složením celého dopisu. Dále jsme za zkoušky dostávali indície o Řecku v podobě karet s bájnými postavami. Teď nás čekala zkouška ze znalosti stromů a uzlů, poté skládání run, zkouška síly, chuti a přesnosti a přenášení nechutné kapaliny. Odpoledne jsme si ještě zahráli míčbí na odreagování. Večer nás čekala už jen zkouška z vaření z určených potravin. Utahaní jsme si šli lehnout a ráno nás čekala už úplně poslední zkouška, otrhávání chodících ovocných stromů. Nakone jsme vyklidili ležení a po výstupu na Vraní skálu jsme vyrazili domů
Zapsala Eliška