Oddílové hry o Štítek táborníka [Malý Vpřed]
23. - 25. 5. 2025
Květen je měsíc škol a školek v přírodě, a tak na výpravu tentokrát vyrazili jen tři stateční – Saša, Štěpi a Hugo. Navíc se k nám ale připojila Julinka, která se po delší době vrátila z cest zpátky do Česka. Kromě Týny, která nakonec jela s velkými, jsme v poklidu nastoupili do vlaku a cesta proběhla klidně, včetně přestupu na náhradní autobusovou dopravu. Z Radouše ke Smaragdovému jezírku pak byla příjemná procházka, s krátkou zastávkou ve Lhotce, kde jsme si přečetli pověst o hadí ženě se smaragdovýma očima, která prý v jezírku žije.
Po příchodu na tábořiště jsme si postavili plachtičky, navečeřeli se a po příchodu starších nás čekala první disciplína. Na čelo jsme každý dostali sušenku a bez pomoci rukou jsme ji měli dostat do pusy a co nejrychleji sníst. Po setmění jsme pak přijímali barevné světelné signály a pak jsme brzy zalezli do spacáků načerpat sílu na zítřejší boj.
Ráno nás hned po snídani čekala špionská hra – naším úkolem bylo zajistit, jaké symboly mají na zádech velcí špioni. Samara vyhlásila dlouhodobou disciplínu, kdykoli zavolala, museli jsme jí co nejrychleji donést věc, kterou řekla. Emma nám ještě dala za úkol do večera vytvořit obrázek z přírodnin, kterému jsme se mohli věnovat ve volných chvílích. Potom nás čekal blok 5 disciplín – Setonův běh, zapínání košile, třídění čočky, házení na přesnost a hledání trpaslíků. Posilnění obědem jsme se hned vrhli na další sadu disciplín – ochutnávání poslepu, pexeso, hmatání, sirkovou a šipkovanou. Mezi soutěžením byl samozřejmě i čas povídat si s velkými, honit se po lese nebo jen tak užívat klidu na tábořišti. Před večeří jsme dokončili naše obrazy a každý ten svůj přednesl ostatním. Porota se pak dlouho radila, který je nejhezčí. K večeři jsme opékali dobroty a plni dojmů jsme pak zalezli do spacáků znovu si odpočinout.
V neděli ráno odjel Hugo, který odpoledne odjížděl na školu v přírodě. Po snídani byla ukončena dlouhodobá disciplína a čekal nás také lítý boj o veverčí ocásky. Nakonec už zbývala jen poslední disciplína – Epikurovo poselství. V území jsme hledali kousky obrázkového příběhu a skládali ho do správného pořadí. Nakonec už zbývalo jen sečíst všechna naše umístění a přišlo na řadu slavnostní vyhlášení. Rozdala se spousta diplomků a Štěpi se stal hrdým držitelem Štítku táborníka. Vítězem her o Štítek táborníka velkého Vpředu se stala Jana.
Po vyhlášení vítězů jsme sbalili poslední věci do batohů a vydali jsme se nahoru na Plešivec, na jehož úpatí jsme tábořili. Na vrcholu hodně foukalo, ale výhled u oběda jsme měli krásný. Nakonec nezbývalo než dojít do Radouše na autobus a vrátit se domů do Prahy.
