[Malý Vpřed] Lednová výprava
25. - 26. 1. 2025
V sobotu 25.ledna jsme se sešli na Smíchovském nádraží. Tentokrát však naše kroky nemířily na nástupiště k vlaku, ale k autobusům. Čekala nás 1,5h dlouhá cesta do Strakonic, kde teprve jsme přestupovali na vlak. Cesta autobusem uběhla rychle a my měli chvíli času dát si při čekání na vlak svačinku. Po čtvrthodině ve vlaku už nás přivítala zastávka Hoštice u Volyně a poslední úsek cesty, tentokrát už pěšky. Ačkoli byla cesta do kopce, všichni jsme ji zdatně zdolali i s těžkými batohy na zádech.
V chatě jsme si dali oběd, zatopili v kamnech a vyrazili jsme na procházku po okolí. Bez batohů se šlo výrazně lehčeji, a tak jsme měli spoustu energie pobíhat i hrát si. Obešli jsme nedaleký Kalný vrch, závodili do vrchu, házeli šišky na cíl a dokonce jsme si vyzkoušeli, jak probíhají v ZOO výměnné pobyty. Než jsme se vrátili zpátky do vesnice, podívali jsme se na starý židovský hřbitov. Na náhrobcích byly texty psané písmem, které jsme nikdo nedovedli přečíst.
Po návratu do chaty (a odpolední svačince) jsme se rozdělili do tří týmů a vyrobili jsme ochranné transportní obaly na vzácná vejce živočichů. Provedli jsme venku několik důkladných testů a plni očekávání zkoumali, jak vajíčka testy přežila. Některé prototypy budou potřebovat ještě vylepšit, ale jedno vajíčko zůstalo úplně nepoškozené. Společně jsme se podíleli na přípravě večeře, a kromě hráškové polévky jsme si připravili výbornou pomazánku na obložený chléb s vajíčkem. Po večeři jsme si na zahradě zahráli hlídku a byl čas jít spát.
V neděli jsme po snídani (a zabalení batohů) vyrazili na zahradu zahrát si čínskou modlitbu, hadí požíračku a na schovávanou. Pak jsme se přesunuli dovnitř a postupně se každý z nás vydal na tajnou misi. Ostatní se mezitím věnovali přípravě oběda – šunkafleků. Když byl plech s těstovinami v troubě, zbyla i trocha času procvičit se v uzlování. Poslední z nás se na cestu s úkoly vydali až po obědě, mezitím ostatní uklidili chatu a pak jsme mohli společně vyrazit na cestu domů. V autobuse bylo tentokrát narváno, ale jinak proběhla cesta příjemně rychle. V Praze Na Knížecí nás rodiče bez problémů objevili za velkým bílým autobusem a byl čas rozloučit se a vydat se do svých domovů.
Zapsala Kvítek
