Vánoční výprava
6. - 8. 12. 2024
V pátek 6. prosince jsme se sešli na pražském hlavním nádraží, abychom společně vyrazili na Sázavku. Počasí vypadalo slibně a těšili jsme se na sníh. Přestup v Kolíně jsme stihli jen tak tak, naštěstí osobák na zpožděný rychlík počkal. Cestou vlakem jsme pozorovali, jak je krajina za okny postupně víc a víc bílá. Ačkoli jsme vyrazili z Prahy o dvě hodiny dřív než Velký Vpřed, stejně jsme vystoupili v Sázavce už za tmy. Nasadili jsme tedy čelovky a v jejich svitu vyrazili na cestu do chaty a užívali si křupání sněhu pod nohama.
Na místě jsme rozdělali oheň v kamnech, povečeřeli a uložili se unaveni ke spánku. Dalšího rána jsme zjistili, že déšť rozpustil většinu sněhu a výpravu tak strávíme spíše na blátě. Po snídani jsme si připravili žrádlo pro hrocha a vyrazili jsme ho nakrmit – ozdobili jsme zvířátkům stromy ovocem a zeleninou, aby se měli v zimě dobře. Potom jsme si o kus dál zahráli kradení vlajek a pak jsme se velkým obloukem až přes vesnici Sázavku vrátili zpátky do chaty akorát na oběd, který nám služba uvařila.
Odpoledne jsme se věnovali přípravám na večer, velcí se rozdělili do skupin na vaření pudinku, pečení vánočky a včelích úlků, výrobu věnce, přípravu stromku a výrobu ozdob na něj a každý si také vyrobil lodičku se svíčkou a podílel se na jednom ze světelných péefek. My jsme si vyzkoušeli kousek od každého a stihli jsme vyrobit i přáníčka pro seniory z Prahy 1. Každý také musel potají schovat svůj dárek pod stromek do tomboly. Večeře v nás všech zmizela rychle a nikdo se nemohl dočkat slavnostního večera. Než poslední skupina dodělala své péefko, začali jsme pouštět lodičky a Samara nám k tomu pověděla, co znamenají různé pohyby lodiček a co nás podle nich příští rok čeká.
Pak už konečně nastal čas slavnostního večera, posadili jsme se do velkého kruhu, v jehož středu byl obrovský věnec se svíčkami a taky cukroví. Zazpívali jsme si koledy, zahráli pudink – oblíbenou hru s házením kostky a jezením pudinku v rukavicích, šále a čepici, když přálo štěstí a člověku padla šestka. Potom už byl čas na dárky, podle oddílového věku jsme si postupně chodili vybrat dárek z tomboly a pak jsme je v opačném pořadí rozbalovali a hádali, kdo dárek vyrobil. Dárky byly moc podařené a bylo vidět, že si na něm dal každý záležet. Nakonec jsme si zazpívali pár posledních koled a byl nejvyšší čas jít spát.
V neděli ráno nás po snídani čekalo už jen balení a uklízení, zapsali jsme o výpravě do Sázavkové kroniky a, než byl čas vyrazit na vlak, zahráli jsme si na zkoušku karetní hry do vlaku, které Malý Vpřed dostal jako dárek. Cesta domů proběhla bez větších potíží a my jsme se opět vrátili do uspěchané předvánoční Prahy.
Zapsala Kvítek
