Oddílové hry o Štítek táborníka
6. - 8. 5. 2016
Pátek
V 17.20 jsme se sešli na Hlavním nádraží. Vlakem jsme jeli asi hodinu a půl, vystoupili jsme na zastávce Radouš. U nádraží jsme se skroužkovali a slavnostně zahájili začátek Štítku bojem o co největší vážnost. Cesta dále probíhala v pořádku. Když jsme dorazili do tábora, tak jsme si postavili plachtičky. Do večera jsme se stačili ještě navečeřet. Když padla tma, vyrazili jsme do lesa na noční hru.
Hra spočívala v pamatování si barev z kroužkových lightstick. Při hře jsme o pár z nás přišli. Ale jenom málem, samozřejmě. Chvíli jsme ještě zpívali u ohně a pak jsme šli spát.
Sobota
Den jsme zahájili společným bojem o kolíčky, jemuž následovala trojice disciplín, které se odehrávaly současně a které byly nakonec čtyři — Setonův běh, vodní disciplína se stříkačkami, balancování trubky s míčkem na konci a vysvobozování tramvaje z lokomotivního depa.
Po těchto soutěžích byl vyhlášen mezisoučet, velmi napínavá to záležitost. Rovněž se poprvé objevila dlouhodobá disciplína — čas od času Vosa zakřičel jméno předmětu, který bylo nutno vybalit z batohu, rychle přinést a ještě ke všemu správně použít. A komu zbyl čas, ten se ještě věnoval skládání básně na večer.
Po vyhodnocení jsme počali zkoumat okolí, zvládli přírodní disciplínu a podívali se, kde najít vodu. Pro tu jsme se po obědě skutečně vydali, a dosyta najezeni a napiti se vrhli do přepalování provázku, vázání uzlů a azimuťáku.
Následovala indiánská házená; nezapomněli jsme ani na zeleninu a zapamatovali si, na kterých místech povídky se její druhy vyskytovaly.
Po večeři jsme si ještě zahráli na ukulele s Dávou, přečetli své básně, postavili příbytky pro kouzelníka Anketóna, přijali zprávu v morseovce a to už bylo tak akorát, abychom usnuli jako špalky.
Neděle
Ráno jsme se probudili do posledního dne klání. Po snídani jsme si udělali prohlídku domečků pro kouzelníka Anketóna, který se na Plešivec chystal a chtěl, abychom mu vyrobili obydlí.
Potom nás čekala další disciplína. Každý dostal kolíček, pomocí něhož musel sebrat pusou co nejvíce plodů ze stromů. Když byly všechny plody posbírané, zbývala už jen poslední disciplína — Epikurovo poselství.
Po poslední disciplíně jsme si zabalili batohy a vyrazili směrem k vrcholu. Po cestě jsme ještě nabrali vodu u pramínku. Turistické značky se s mapou moc neshodovaly, a tak jsme se vydali lesem přímo nahoru. Na vrcholku jsme se naobědvali a pak už bylo vyhlášení. Titul potřetí v řadě obhájil Mikulda, a to i přesto, že měl zlomenou ruku.
Chvíli jsme si ještě odpočinuli na sluníčku a pak jsme začali scházet do Rejkovic na vlak. Na nádraží jsme si ještě zahráli pár her a pak už nám jel vlak.
Zapsali zelení.
