Velikonoční táboření
24. - 28. 3. 2016
Čtvrtek
Mírně znepokojeni tím, že si nikdo nepřibalil mapu polárních krajin, jsme učinili poslední přípravy, sbalili zásoby, spočítali účastníky expedice a nasedli na vlak do Moskvy. Cesta probíhala bez problémů, jakmile jsme však dosáhli hranic carství, nabral náš vlak velké zpoždění. Tuze dlouhou dobu jsme prostáli ve Chrástu u Moskvy a pro nedochvilnost státních drah byla naše výprava k severnímu pólu vážně ohrožena. Když už to vypadalo, že nám přípoj na transsibiřskou magistrálu musí nadobro ujet, dal se vlak konečně do pohybu. Stejně jsme však neměli vyhráno.
Jakmile náš vlak dobrzdil na moskevském Běloruském nádraží, vtrhli jsme jako přílivová vlna na centrální moskevská tržiště — na obří nákup jsme měli jen pár minut. Nakonec jsme vlak do Omsku stihli, ale domnívám se, že tak rychlý nákup Moskva ještě nezažila. A Plzeň už vůbec ne.
Po dlouhé cestě na Daleký Východ jsme konečně dorazili do Omsku. Na naše zavazadla čekaly smluvené sněžné saně, sami jsme konečně vyrazili na sever a již jen na sever.
V inuitské vesnici na Tučňáčím potoce jsme rozbili své týpí, navečeřeli se a chtěli pokračovat dál na sever, jenže ouha — zjistili jsme že nám po chvatném shánění v Moskvě přece jen schází spousta věcí, hlavně zásoby jídla, dostatek grogu, psí spřežení, zimníky a fotoaparát, abychom se na pólu mohli vyfotografovat.
Chtěli jsme vše potřebné sehnat od vesničanů, ale zase jsme narazili – vesničany zajímala spousta divných věcí, na které jsme neznali odpověď. Seznali jsme nakonec, že se bez mapy polárních krajin neobejdeme, a trochu zklamáni šli spát, abychom se dalšího dne mohli o to odhodlaněji pustit do jejího shánění. Od Mariánských Lázní bylo zřít počínající polární záři.
Pátek
Probudili jsme se do chladného rána a k snídani na nás čekaly buchtičky. Po snídani jsme se v rámci svých polárních výprav sbalili batohy a vyrazili jsme na výlet. Sice trochu mžilo, ale cesta nám ubíhala. Během cesty jsme se snažili pomocí štěnic odposlechnout ostatní družinky, jestli náhodou nemají nějaké další informace, které by nám pomohly v cestě na pól.
Když jsme dorazili na louku, bylo potřeba pomoci obchodníkům s kožešinami. Museli jsme shánět kožichy a ve správném počtu jim je nosit. Za pomoc jsme dostali první část mapy severního pólu.
Blížilo se poledne a tak jsme našli vhodné místo na oběd a najedli se. Po obědě jsme vyrazili na hrad Michalšperk a z něho po hřebeni směrem do tábora.
Bohužel začalo pršet, a tak jsme byli pozvolna všichni mokří. Když jsme dorazili na vrch Homole, byli jsme rádi za trochu sucha na „rozhledně“. Cesta z Homole do tábora ovšem nebyla tak snadná, jak jsme předpokládali. Silnice nás vedly stále na stejné místo a cesta dolů, která byla na mapě, ve skutečnosti neexistovala. Nakonec jsme ale úspěšně došli do tábora (poté, co jsme to skrosili dolů lesem).
V týpku jsme rozdělali oheň a začali se sušit. Za chvíli to v týpí vypadalo jako sušárna a služba nám uvařila těstoviny s červenou omáčkou.
Po večeři jsme si zahráli vontské Riskuj. Dozvěděli jsme se mnoho nového a zajímavého. Pak se ještě hrálo na kytaru a zpívalo – a pak už byl čas jít spát.
Sobota
K snídani byl chleba s marmeládou, pak jsme schovávali třísky po táboře. K obědu byl kašpárek, případně kaše a sýr. Pak se všechny oddíly sešly a hrály se hry.
Po hrách jsme měli vařící etapu, po které velcí odešli hrát hru pro starší a instruktory a do našeho týpí přišlo Draco — a tak jsme hráli parlament. Nakonec jsme šli hrát ven bludičky — dobrou noc!
Zapsali zelení
Neděle
Po snídani jsme hráli hru od Draca. Rozdělili jsme se do tří týmu a snažili jsme se ubránit co nejvíc míst, kde bylo zlato, ropa a rostliny na nemoci. Ten, komu byl stržen praporek, šel na stanoviště cucat bonbón a zůstal tam stát, dokud jej nevycucal.
Po obědě jsme šli na pruty a z nich jsme potom u týpka pletli pomlázky. Pak jsme šli hrát šiny, což je indiánský hokej, a holky mezitím barvily vajíčka.
Na večer k nám přišlo Draco a potom jsme šli spát.
Pondělí
Ráno nás holky podle zprávy ve vajíčkách poslaly na místo hry od Draca. Tam jsme se dočetli, že se musíme vrátit zpátky. Když jsme se vrátili, vyšlehali jsme holky, sbalili jsme týpí a uskutečnili akci Chodící týpí. Pak jsme se zabalili a šli jsme na autobus, který nás zavezl do Prahy na Florenc.
Zapsali modří
