Výprava na Vraní skálu
25. - 28. 9. 2015

Pátek

Ten večer po večeři u táboráku to všechno započalo. Seděli jsme u ohně, když vedoucí začali vyprávět, kdy a kde se potkali se strašidly. Poté nás duch rozdělil do skupin a vyrazili jsme pomoci rarachům. Zachraňovali jsme raráše ze spárů ochránců zvířat, kteří je chtěli zkoumat.

Sobota

Po snídani jsme se vydali pomoci nemocným jednorožcům. Nosili jsme jim barvy duhy, a když jsme jim donesli dostatek, tak se uzdravili. Dopoledne jsme ještě pomohli dopisníčkovi třídit mince, aby v nich měl pořádek.

Když jsme roztřídili všechny mince, šli jsme si zahrát na louku míčbee a lakros. Potom jsme si zahráli ještě schovku. Z Prahy dorazili i poslední účastníci. Po obědě jsme stavěli domečky pro čertovu babičku, aby měla kde bydlet i se svými rarášky. Protože došla voda, vyrazili jsme pro ni do Hředlí.

Cestou jsme pomáhali ozvěně. Zatímco jsme nasbírali vodu, zahráli jsme si hru a tak pomohli vrzalu zápražnímu – kreslili jsme krásné houslové klíče. Po návratu na tábořiště jsme roztavili kousek čokolády pro domácího skřítka. Vousíkovi jsme zas uvařili večeři, ze které jsme se najedli i my.

Po večeři jsme si zazpívali. Večer u ohně jsme zakončili ukolébavkou a poté jsme už vyrazili pod plachtičky.

Neděle

V neděli jsme se po snídani zase uskupili, abychom se dozvěděli, co dalšího se bude dít.

Dozvěděli jsme se o dědovi poletuchovi, který se náhodných kolemjdoucích vyptává na jídlo. V případě, že mu něco k jídlu dají, splní se jim tři přání. Rozhodli jsme se mu pomoci. Sbírali jsme pro něj vdolečky a za ně nám splnil přání (dal bonbón). Nebylo to ovšem tak jednoduché. Krom poletuchů se v lese vyskytovali i ptáčci, kteří nás chytali a jedli nám drobečky. Na rozdíl od poletuchů nám ovšem už nic nedali.

Poté, co jsme pomohli poletuchovi, jali jsme se vrhnout na další úkol.

Zjistliji jsme, že v domečku na rybníku zlobí rarach a ruší zdejší víly. Chtěli jsme ho z jezera vytáhnout, ale museli jsme ho nejdřív uspat. Vosa zahrál kouzelné vodě melodii na dobrou noc. Naším úkolem potom bylo dostat kelímky s uspávací melodií okolo krabičky se strašidlem, abychom ho uspali.

Když jsme strašidlo konečně uspali, zjistili jsme pomocí součástek z psacího stroje, že to je strašidlo městské a my ho co nejrychleji musíme dostat zpět. A tak jsme si sbalili batohy a přes Vraní skálu se vydali do Zdic.

Ten, kdo nesl strašidlo, nesměl mluvit, aby se nevzbudilo, a musel mít na krku ochrannou šálu. V nošení jsme se všichni střídali. Pod Vraní skálou jsme se najedli a po cestě na vlak se ještě našel čas na nějaké hry.

V Praze jsme strašidlo vypustili v Prokopském údolí do opuštěného tunelu a odebrali se do klubovny.

Pondělí

Ráno, když jsme vstali, tak jsme se chtěli vypravit ven. Na zápraží jsme našli dopisy od Vontské rady. V devět hodin jsme měli být u Velkovontských voleb, takže jsme si museli pěkně pospíšit.

V naší ulici na nás čekal předseda uličního výboru a my museli zvolit mezi Losnou a Mažňákem. Pak už bylo jenom zapotřebí donést hlasovací lístek ke kostelu sv. Jakuba. To ale nebylo snadné, protože uličky Stínadel jsou spletité a cestu nám znepříjemňovaly například skupinky jiných Vontů.

Když jsme konečně našli kostel, byli jsme svědky toho, jak Mažňákův otec krade Losnovi, který se stal Velkým Vontem, ježka v kleci. Potom zavládl ve Stínadlech chaos.

My se teď budeme snažit nastolit ve Stínadlech opět pořádek a stát se Velkým Vontem.

První krok, který jsme k tomuto podnikli, bylo, že jsme se vydali do ulic ve Stínadlech a snažili jsme se získat vliv v prvních ulicích. V každé ulici jsme museli zodpovědět až pět otázek a kdo jich měl nejvíce správně, ten danou ulici získal.

Potom jsme ještě obsadili ulice na novém herním plánu a pak už bylo načase se rozloučit.