Rekonstrukce klubovny
srpen – září – říjen 2002
Od té doby, co jsme vyklízeli věci z klubovny (12.8.2002) a pak napjatě sledovali povodňové zpravodajství, se toho v klubovně mnoho událo. Přestože první zprávy byly tak nadějné, realita byla o mnoho horší. Do klubovny se dostala voda ze sklepa domu, který, jak jsme zjistili, je spojen s naší klubovnou dveřmi, jež byly po celá léta skryty za obložením. Dle informací obyvatel domu voda ve sklepě dosahovala asi 60 cm. Klubovna je sice o něco výše, ale voda tam bohužel byla taky. Ono totiž všechno na první pohled nevypadalo tak hrozně. Koberec a lino byly samozřejmě zničeny, a část obložení taky, ale jinak se zdálo, že pořádné vysušení bude postačovat.
Ovšem po odkrytí části dřevěného obložení jsme zjistili, že omítka je v dezolátním stavu (což jsme již tušili dříve), a navíc asi do metru úplně mokrá. To znamenalo pouze jediné: všechno sundat, omlátit omítku a nechat vše větrat. V Klimentské v té době byly veliké haldy odpadu, ze všech zatopených sklepů, a tak zde také skončilo mnohé z naší klubovny. Aby toho nebylo málo, tak při omlacování omítky začalo téci z vodovodních trubek. Jak nám posléze instalatér sdělil, trubky byly alespoň 50 let staré a v inkriminovaném místě vedly přímo naším komínem (ti, co dělali komín, museli mít opravdu všech pět pohromadě). Pozitivní bylo, že nyní klubovnou vedou nové trubky a že po instalaci odbočky máme v klubovně i kohoutek s tekoucí vodou.
Pak následovala návštěva kominíků. Já jsem si totiž říkal, že když už děláme tuto generální rekonstrukci, mohli bychom zlepšit i náš komín. Chyba lávky. Přišli velice milí kominíci (samozřejmě ve svém klasickém mundůru), ale stačilo jim kouknout na tu část komína, která odvádí kouř nahoru po venkovní zdi, a řekli: „Tak tohle určitě nepůjde, to chce nový komín. No a ten je pěkně drahej a stejně vám ho nepovolej.“ Takže, jak to vypadá uvnitř, už je ani nezajímalo. Byla to dost rána a složité rozhodování, čím vlastně budeme topit. Akce Internet a zjišťování všeho okolo topení (včetně podlahového vytápění) se rozběhla a výsledkem byl nákup akumulačních kamen. Je to pro klubovnu ideální varianta – můžeme mírně topit celou zimu a před schůzkou vždy kamna naplno zapnout a pořádně vytopit (tedy ne vytopit vodou – to už snad nikdy, ale vyhřát).
Pak přišlo na řadu sehnání stavební firmy, která by odborně pokryla klubovní stěny omítkou. Klubovna mezitím vysychala, ale podlaha a stěny byly mokré pořád. Nyní začalo horečné vyjednávání s městskou částí Prahy 1, která je majitelem domu, a tedy i klubovny. Oni samozřejmě určovali, jaká stavební firma a kdy bude opravovat jejich majetek. Z nějakého důvodu pro náš dům nebyla dlouho žádná firma určena. Bylo dost těžké byrokratickou mašinérii rozhýbat, aby práce v klubovně začaly. Pak se to stalo. Zvedám telefon a hlas na druhé straně mi říká: „Zítra zedníci nastupují do vaší klubovny.“
Konečně se vše začalo pořádně rozjíždět. Pro komplikovanost celé situace jsem se ještě nezmínil o jedné záležitosti, která nám dělala starosti. Proto, abychom mohli mít v klubovně akumulační kamna, bylo potřeba vše dohodnout u dodavatele elektřiny (PRE). To by člověk nevěřil, ale museli nám nejdříve toto vytápění povolit (za slabé tři týdny to zvládli). Pak bylo navíc potřeba dotáhnout nový kabel z klubovny až na chodbu k hodinám. Když vám řeknu, že se přišlo jen podívat nebo i něco udělat asi šest elektrofirem, tak byste mi asi nevěřili. Bohužel je to tak. Buď byly nabídky příliš drahé nebo nabízený termín byl velmi vzdálený.
Zpátky k nové omítce v klubovně. Takže někdy v září nastoupila stavební firma do klubovny. Zdrželi se týden a výsledkem byla nová krásná vodoodpudivá omítka, někde i štuk a opravená podlaha. Dodělali i nový rozvod elektřiny v klubovně. Uf, uf, tak to by bylo. Nyní jsme opět nemohli dělat nic jiného než čekat, až vše pořádně vyschne. My jsme přesto nezaháleli. Když je jednou pořádná rekonstrukce, tak pořádná. V tento čas (a to již někteří z vás sami okusili) proběhly malířské práce všeho druhu. Okna, traverzy, stěny, zábradlí a podlaha. Vše nyní září novotou.
To už máme říjen. A já s Márou jsme podnikli velkou automobilovou okružní jízdu Prahou. Nejdříve Bauhaus, pak několik stavebnin a nakonec prodejna kamen. Ve stavebninách jsme sháněli nová prkna na obložení klubovny a nakonec jsme vše pěkně levně sehnali (no sice jsou prkna trochu syrová a byla taky trochu hodně mokrá, ale jinak pěkná). Následovalo obkládání klubovny. Tahle práce šla docela od ruky. A za víkend bylo vše prakticky obloženo dřevem. V první polovině října pak už „jen“ zbývalo vše pěkně zařídit a dodělat. Takže jsme pokládali koberec a lino, instalovali kamna, dodělávali obložení, stavěli regály, věšeli poličky atd. A nakonec, na čemž se už opět někteří z vás podíleli, se klubovna postupně zabydlovala oddílovými věcmi.
Uf, uf, tak to nejtěžší z rekonstrukce klubovny máme hotové a myslím, že se to opravdu povedlo. Poslední podstatná akce (zapojení veškeré elektriky) proběhla v pondělí 21.10. Teď je důležité, abychom v naší klubovně zažili mnoho krásných okamžiků. Doufám, že se v ní budeme cítít dobře nebo alespoň lépe, než v kterékoliv jiné klubovně, kterou jsme doposavad navštívili. Je to prostě naše oddílové zázemí a závisí pouze na nás, jak bude vypadat a jestli se zde budeme cítit dobře. Podmínky v podobě krásné a útulné klubovny máme, tak hurá do oddílového stoupání, do honby za zloději diamantů, do oddílových her a vůbec do našeho společného oddílového přátelství a kamarádství.
Zapsal Tomáš