Historie oddílu
z časopisu Pejsek č. 7 únor 1993
Hodně let jsme narozeniny oddílu slavili v den, kdy u tohoto data v kalendáři stálo „Vítězství pracujícího lidu“. Trošku nám tato čistě náhodná shoda vadila, pak se ale naštěstí v roce 1989 ukázalo, že pracující lid tenkrát nezvítězil, ale naopak prohrál svých příštích čtyřicet let, a tak dnes už s našimi narozeninami slaví svůj svátek Liliana, což vzbuzuje přeci jen příjemnější představy, než rozvášněný pracující lid…
z časopisu Pejsek č. 4 únor 1997
25. 2. 1978 se asi 12 kluků z Prahy 5 se svým tehdejším vedoucím Lubošem Vaculínem vypravilo do starých opuštěných lomů nedaleko Srbska u Prahy a tam v jedné rokli podepsali a do země zakopali slibovou listinu oddílu. Byli jsme tenkrát oddílem pionýrským, jiným jsme vlastně ani pořádně nemohli být, ale už tehdy jsme se od ostatních pionýrů lišili. Lákala nás příroda, každých čtrnáct dní jsme pobíhali někde po lese nebo naslouchali praskání táborového ohně. Mnohem více než dnes jsme tenkrát četli „foglarovky“, patřilo to k základnímu oddílovému vzdělání. Byli jsme hodně „zelení“, v nějaké křiklavě barevné silonové bundě tenkrát nikdo na výpravu nevyjel, snad jen ten nejčerstvější nováček, ale i ten se velmi brzy od starších členů oddílu přiučil, že je lepší, když v přírodě tolik neplaší. Myslím, že je škoda, že už to tolik nefunguje.
V létě 1978 jsme byli poprvé na letním táboře (z dnešních členů oddílu byla tenkrát kromě mě na světě jenom Anička, která však tenkrát měla spoustu starostí s jistým kačerem). Bylo to ve Šluknově (kam jsme se potom po letech vrátili), v kraji, kterému dal pan Nevrlý ten krásný název Zadní země. Další rok jsme tábořili na Šumavě, přímo pod hradem Velhartice, tam jsme také poprvé seděli v týpí, které patřilo olomouckému oddílu Setonovci tábořícímu kousek od nás. Hodně jsme se spolu skamarádili a oni nám pak to týpí věnovali. Dlouho s námi pak jezdilo na tábory, můžete ho vidět v našem filmu „Příliš horké léto“ a nebo se na něj jít podívat do skladiště.
Třetí oddílový tábor byl v nádherném údolí Kosího potoka u Mariánských lázní. Po tomhle táboře náš oddíl málem zaniknul, tehdejším pánům funkcionářům v Praze 5 připadal příliš skautský – a to bylo tehdy samozřejmě nemyslitelné.
Je fakt, že jsme ve svých kraťasech, zelených košilích, černých baretkách a s telátky na zádech i na první pohled poněkud vybočovali z řady barevných silonových pionýrů s mohutnými červenými vaky na zádech a spacími pytli v ruce…
Náš oddíl měl být rozpuštěn, nebo se nějak přizpůsobit ostatním. To jsme samozřejmě nechtěli. Naštěstí jsme v Praze 1 našli skupinu, která sice byla také pionýrská, ale hrál se tam lakros, na táboře stálo Martyho malinké týpí (menší než naše „garáž“) a nikdo nám tam nic nezakazoval. Tak jsme se octli tady v Petrské čtvrti, ta hodná skupina, to je dnešní kondorská „Čtrnáctka“, kam patříme. V té době jsme ještě všichni bydleli na Smíchově, a tak jsme si udělali malinkou klubovnu v Lidické ulici, ve sklepě jednoho našeho člena. Sotva jsme se v ní mohli otočit, měřila asi 1,5×2,5 metru, ale ze stěny na nás koukal Indián a byli jsme tam doma. Scházeli jsme se hlavně na ostrovech Židovském a Střeleckém a taky v Kinské zahradě. Po té jsme získali klubovnu v Klimentské ulici. Byl to vlastně sklep na uhlí, takže klubovna to byla až o něco později. Pak Smíchováci odrostli dětskému věku a přišla éra dětí z okolí klubovny a léta táborů na Nežárce, u Rakovníka a pak mnoho let zase ve Šluknově. Postupně jsme budovali naši klubovnu a protože se nám líbilo táboření v týpí, začali jsme se více zajímat o Indiány. A to už jsme jezdili na tábor na Ploučnici, kde jsme poprvé postavili potní chýši ini a vařili si bez složité polní kuchyně. Nyní jezdíme na tábor na Zábrdku.
ze současnosti
Přes 30 letních táborů, několik set výprav, tisíce hodin v klubovně vonící dřevem, noci v týpí, v jehlanu, pod plachtičkou a hlavně pod hvězdami, zápal pro společnou věc, a lidi, co tě nepodrazí… To vše je oddíl, kterému je nyní 37 let! Dlouhá a krásná doba je za námi, mnoho tlustých knih oddílových kronik o ní vypráví, mnoho metrů filmů může nás navracet zpět. K 25. výročí založení oddílu jsme vydali rozsáhlý almanach, který mapuje celou historii oddílu, včetně soupisu všech současných i bývalých členů, vítězů klání o Štítek táborníka, všech táborových a celoročních her apod.