Výroba luku

Mockrát jsem se snažil vyrobit luk, mnoho jsem jich vyrobil, ale nemnoho jich přežilo. Některé byly lepší, jiné horší. Každopadádně za tu dobu jsem shromáždil tolik informací, že si troufám tvrdit, že už vím jak na to.

Luků existuje mnoho druhů, my se budeme zabývat lukem přímým, dřevěným, což je ten úplně nejjednodušší jaký můžeme uvažovat. Dá se říci, že to je prostě správně ořezaná tyč.

1. Příprava materiálu

Základem je nejprve všechno dobře promyslet, především si rozmyslet na co máte. Výroba skutečného luku totiž není otázkou dvaceti minut. Nejde o peníze, ale o čas, trpělivost a zkušenosti. Pokud si chcete vyrobit jenom tak něco, z čeho vypustíte něco jako šíp, zkuste se aspoň z následujících řádek trochu přiučit, určitě to jen pomůže.

Budeme potřebovat:

nejlépe jasanovou tyč (další možný materiál je např. tis – nejlepší, javor – to je skoro škoda, ořech, námi používaná líska se příliš neuvádí. Její schopnost ohybu je ovšem nesporná, proti jasanu je to ovšem přece jen slabá páka)
tětivu (pro nás je asi nejvhodnější všem známá šlacha, na správném místě obalená třeba další šlachou, abyste se při napínání neporanili)
nejlépe sekerku, nůž, hoblík
tzv. tilerovací tyč (najdete ji tady na obrázku – je to prostě tyč se zářezy, kterou napínáte luk při výrobě. Luk se totiž vyrábí v napnutém stavu, ale o tom až později)

Nejpodstatnější na tom, zda nám posléze luk praskne, či nikoliv, je právě příprava materiálu. Dřevo na luk by mělo být vyschlé, dostatečně dlouhé (tj. chceme-li luk 1.8 m, pak jistě aspoň 2 m dlouhé). Mělo by být bez suků. Jeden lukař mi posílal návod:

„Sežeň si jasanový kmínek, aspoň 20 cm v průměru. Osekáš, odkůruješ a rozčtvrtíš ho. Pak vezmi barvu a zabarvi horní a dolní konec. Sekerou osekej přibližně na tvar luku, tj. něco kulatého, na kraje zužujícího se. Kraje bys měl mít prakticky tak jak posléze budou na luku. No a pak to nech půl roku vyschnout.“

Ne vždy je ale na takové čekání čas. Můžeme si tedy najít nějaký již suchý kus jasanu. I tohle samozřejmě může být problém, ale pokud najdete něco, co dokonale suché není, doporučuji chvíli počkat, nechat to odležet a teprve pak si s tím pohrát. Nějaký ten pátek vám to přece neuteče a zvláště pokud vyrábíte třeba na chalupě, není nic lepšího než to strčit do stodoly a při další návštěvě si to zkontrolovat a třeba už bude použitelný.

Samozřejmě, uvažuji-li, že vyrábíme luk na táboře, vím že tam něco takového není vůbec možné. Ale to nevadí, samo vědomí, jak má dřevo vypadat vám může pomoct poté, až budete opracovávat. dřevo se samozřejmě bude chovat jinak a jakmile začne schnout, luk nejspíš praskne. Každopádně snažte se pochopit smysl celého snažení, lépe porozumíte chování dřeva a to už dneska každý neumí.

2. Vyřezávání luku – práce s tilerovací tyčí

Můžeme začít pracovat na finálním produktu. Podstatou je řezat na obou stranách luku stejně, rovnoměrně a snažit se korigovat tím případné nedokonalosti zvoleného materiálu. Mám-li nějaké ty součky, někde je jinak postavené jádro ve dřevě a podobně. To všechno snadno poznáte, právě když napnete svůj budoucí luk tilerovací tyčí a budete na něm pracovat v napnutém stavu. Uvidíte pak totiž jak se na které straně ohýbá a to je to nejpodstatnější.

Tilerovací tyč opřeme přesně uprostřed. Na začátku hned zúžíme konce dřeva tak, abychom mohli rovnou napnout tětivu. Běžný (asi 1.7–1.9 metru dlouhý) luk má konce kolem 16–18 mm v průměru tlusté, tím nic nezkazíte. Tj. dosáhnete této tloušťky, napnete tětivu a upevníte luk na tilerovací tyč přesně uprostřed, tětivu zaháknete za ten zářez, za který to jde. Pak byste se měli snažit vytvořit přibližně půlkruhový profil, ovšem s tím, že plochá strana profilu je na vnější straně luku! (Doporučuji nalistovat knihu Dva divoši, kde je profil na mnoha místech zobrazený.)

Tilerovací tyč vám umožní pracovat tak, abyste z luku neměli seřezanou vrtuli, nebo jej měli na jedné straně úplně jinak tlustý něž na druhé. V tuhle chvíli je asi nejsnazší pracovat s hoblíkem, hodně jemným (případně si jej trochu zasuňte). Na táboře, či v našich podmínkách bychom tedy asi vytáhli nože a řezali. I to jde a není to nic tak strašně těžkého – ostatně, vždyť to všichni stejně umíte. Jakmile se vám tětiva povolí, opět ji napněte a jeďte dál a dál, až k tomu nejpodstatnějšímu…

3. Kdy skončit?

Luky se rozlišují nejen podle typu, ale také podle napínací síly. Vzhledem k tomu, že je to typicky anglická záležitost, nikoho asi nepřekvapí, že se udává v librách. Běžně vyrobíte luky tak kolem 30–50lb, což je pro starší děti poměrně přijatelné. Dají se ale udělat i luky i mnohem tvrdší. Naše maximum, tedy maximum které jsme schopni vyrobit z jasanu (našimi prostředky a při našich znalostech) bude tak kolem 80–100lb, víc dost sotva. Už tohle je hodně. Ale pozor, to není jediný parametr.

Ještě jde o tzv. napnutí, tedy vzdálenost mezi napnutou tětivou a držadlem, prostě délka šípu. Dlouho jsem se mylně domníval, že čím delší šíp, tím lépe. Nesmysl! Rozumná délka šípu končí někde těsně za 80 cm. Já sám jsem vždycky vyráběl 1m a můj poslední luk, skutečně moc krásný kousek, mám ho dodnes a mám ho moc rád, na tom dost nepříjemně skonal. Důležité je, abyste luk napnuli na délku šípu a dokázali ho napnout. Když je to tak, můžete překontrolovat svoji práci, dotáhnout nějak hezky rukojeť, a povolit luk z tilerovací tyče. Ještě vemte šmirgl a trochu si to uhlaďte, ať vypadá k světu. Zamilujete se, věřte mi. Jestli jste došli až sem, nezbývá vám totiž už nic jiného.

4. Tvrzení a voskování luku

Držíte-li v ruce prakticky hotový luk sundaný z tilerovací tyče, máme ještě několik možností co s ním, než si vyrobíme šípy. Pokud jste to přehnali, nebo už máte luk déle, zesílili jste, či se luk povolil (a to se časem stane) je tu varianta tvrzení luku.

Luk si povolíte, snažte se ho narovnat a nechte ho nějakou dobu odpočinout. Tedy asi tak den nebo dva, podle toho jak dlouho jste ho měli napnutý. Když už to je, položte jej do vany a polejte ho horkou vodou. Nejlépe vařící z velkého hrnce a po celé délce. Ve vaně ale nechte špunt, kdyby se vám to náhodou nepovedlo všude, aby se aspoň v té lázni smočil. Po chvíli ho vyndejte, nechte uschnout a můžete klidně i opakovat. Luk by pak měl být o něco tvrdší. Jen si dejte pozor ať ho nepřepnete, tohle se nedá dělat donekonečna.

Nebo můžete vzít nějaký tuk, či vosk a celý luk navoskovat. Tím zamezíte, aby na něj zásadně působilo počasí apod. V tu chvíli ale musí být luk skutečně dokonale vyschlý!

5. Výroba šípů

Šípy by měly být dlouhé tak, abyste luk akorát napnuli. (Věřte mi, ne delší, ty totiž hůř létají a hlavně to svádí k tomu luk přepínat, což je nebezpečné mnohem víc pro luk než pro vás a vás to pak bude děsně mrzet. Mám s tím praxi, tak se ji nesnažte mít také, div, že jsem nebrečel.)

Šíp má být rovný, tenký (tak 0.6 – 0.8 mm v průměru) a hlavně opatřený opeřením, tedy letkami. Tři na půl rozřízlá pírka (stačí i krátká), já osobně jsem je přidělával nití, prostě uchytil a omotal nití na třech či čtyřech místech. Utáhl a šel střílet. Nic těžkého. Někdo letky lepí, někdo pro ně dokonce dělá zářezy. (Což nemusí být špatné, zvláště u silných luků vám šíp při výstřelu přeletí přes prst a pokud není peříčko zakončené nějak hezky, může to pěkně bolet. Zářez to řeší, konec je pak prostě schovaný a samotné chmýří ani neucítíte.)

Co se týče špičky, stačí, když nebude úplně tupá. Ostrou ji určitě nepotřebujete a kovovou už vůbec ne. Nějaké přesvědčení o nějakém těžišti šípu si klidně nechte zajít. Šíp získá všechny své vlastnosti jakmile ho vybavíte peříčky, špičku absolutně nepotřebuje. Na opačný konec šípu vyrobte zářez na tětivu, můžete ho udělat pořádně hluboký, nic tím nepokazíte. Hlavně dejte pozor, ať nezraníte sebe ani nikoho kolem sebe!

Jak střílet z luku?

A jak střílet? Podle tréninku k závodní střelbě byste měli držet luk v té ruce, aby vaše dominantí oko bylo na druhé straně. Máte-li tedy dominantní levé oko, pak držet luk v pravé ruce. Pro nás to ale není žádným nutným pravidlem – prostě si vyzkoušejte, jak se vám střílí lépe.

Při natahování nedržíme (a to nikdy) šíp. Nenatahujete šíp, ale tětivu. Ten kdo natahuje šíp, jednou nejspíš někomu ublíží. Při tomhle držení totiž udržíte desetinu toho, co při správném a pokud se budete snažit natáhnout to pořádně, akorát vám šíp vyjede z prstů a vystřelí kam nemá. Držíme tětivu a šíp máme mezi prsty na tětivě. Špičky nohou, pokud je propojíte čarou by měly být kolmo k cíli, tedy jejich propojení směřovat na cíl, stejně tak ruka ve které držíte luk a loket ruky, kterým napínáte tětivu.

Samozřejmě vždy dbejte na to abyste nestříleli proti lidem, a to ať už jsou jakkoliv daleko. Já když jsem prvně vystřelil z luku, který jsem vyráběl trochu na úrovni, nevěřil jsem vlastním očím. Janička, resp. Pepanda vám to může potvrdit, šíp jsme potom hledali ještě asi hodinu. Přeletěl dědečkovu stodolu a skončil ve vrcholku jednoho jasanu za potokem (samozřejmě, poznáváte to dobře, jde o Šiškovice). Výška stromu je jistě větší než 20 metrů a vzdálenost byla aspoň 50 metrů. Ono se to možná nezdá, ale ten šíp zdaleka nezpomaloval. Po testech jsem tímhle lukem dostřelil z hřišťátka vzadu na dvorku k hrušce nad horní studnou, což je 150 metrů a to do kopce!

Takže pozor! Nikdy nevíš, co ti to příště udělá, takže žádné silácké pokusy! Nejlépe mít opeřené šípy a jít na velkou louku či pokosené pole, kde z kraje můžeš testovat jakým šípem dostřelíš dál. Takové šípy se ti pak z 90 % zabodnou do země takže je snadno najdeš a budeš-li střílet na jedno místo, někde okolo těchhle budou i ty, co se nezabodly.

Pro oddíl připravil Mára.