Výroba olejových papírů
Výroba olejových papírů by podle mého měla začít výběrem vhodných papírů, neboť ne každý druh papíru je na tuhle práci vhodný. Spíše naopak, většina běžných papírů je naprosto nevhodná. Po zkušenostech s nimi se ovšem dá konstatovat, že s trochou šikovnosti se to samozřejmě dá dělat i s nimi.
Nejvhodnější papír, se kterým jsme měli kdy možnost olejáky vyrábět, byl papír klihovaný. To je papír, který je tvrdší než běžný křídový, nesaje vodu a těžko se třeba i mačká. Při jeho výrobě se totiž přidává velkého množství klihu, díky čemuž je papír právě takhle tvrdí a při pohledu pod světlem se někdy může dát až lesklý. Sehnat klihovaný papír se nám ale už nikdy poté nepodařilo, aspoň o tom nevím.
Samotný proces výroby se provádí plutím papíru po hladině vodní nádržky. Tím se nanáší barva na papír, ale o tom až později. Každopádně, dochází-li k velkému sání vody, papír pak dlouho schne, hodně se deformuje a barva se snadno dostane až na druhou stranu papíru. Doslova se propije. Pokud nemusíte, nepoužívejte tedy křídové papíry, které jsou pak nevhodné i při dalších úpravách. Nejlépe pokud seženete tvrdší a hrubší balící papír, nebo papír který nebude tolik nasávat vodu. Ačkoliv to nemá vliv na kvalitu výsledného olejáku, není nezajímavé volit i jiné barvy papíru, než-li bílý. Ale to už musíte každý vyzkoušet sám.
K výrobě tedy potřebujeme vhodný nebo třeba i nevhodný papír, olejové barvy, terpentýn, vaničku na vodu (např. na vyvolávání fotek, nejlepší bude bude-li větší než papíry, ale nutné to není), nějaké ty špejle nebo prostě něco na míchání a např. krabičky od filmů na rozdělání barev, které pak vyhodíte. Máte-li tohle všechno, můžeme se pustit do práce
Nezapomeňte pracovat na nějaké podložce, novinách či igelitu, který pak vyčistíte, resp. vyhodíte. Olejové barvy velice špatně pouští, na což ostatně brzy přijdete sami.
Začneme tím, že otevřeme terpentýn a po troškách jej nalijte do připravených krabiček na rozdělání barvy. Terpentýn hned pak zase zavřete! Z toho jak hrozně smrdí se může udělat zle i tvrdším náturám. Do krabiček přidáme vždy malinko olejové barvy. Při výrobách jsem zjistil, že snažit se míchat olejové barvy již v tuhle chvíli je nesmysl. Těžko odhadnete kolik které a vznikají především takové barvy, které jsme nikdy nechtěli. Proto nejprve rozdělejte základní barvy, které budete potřebovat. V krabičkách je rozmíchejte v terpentýnu tak, aby v barvě nebyly žádné hrudky a byla kompletně rozpuštěná. Tady pozor, terpentýn snadno šplíchá, tak se moc neušpiňte.
Máme-li rozdělané barvy, můžete je zkusit kombinovat. Vždy však do nové krabičky neboť odhadnout kolik které barvy je těžké a nejspíš to budete muset několikrát zkusit. Tak ať si ty základní barvy nezničíte.
Nyní si nalijte do vaničky vodu. Pokud ji máte velkou, tím líp, ovšem nesmíte to zase přehnat. Bude-li mnohem větší než-li samotný papír, budete ji pak muset celou čistit a nejspíše budete muset neustále dodávat barvy. Takže velikost okolo papíru je nejlepší. Voda by neměla být teplá, papír pak mnohem rychleji saje. Studená či vlažná stačí, při práci se nemusíte ani namočit, takže nebojte.
A už začíná výroba – tedy smyslem je nanést na vodu malinkou vrstvičku barvy a položit pak papír na vodu. Barva se tak nanese na papír a vzhledem k tomu, že barva plave vznikají zajímavé mapy a obrazce podle toho, jak předtím ve vodě zamícháte či jak barvy nanesete. Film nanesené barvy je velice tenký, a ačkoliv se vám mnohdy bude zdát, že tam žádná barva není, bude tam. Nanášení barvy jsme vyzkoušeli mnoha způsoby a osvědčilo se prosté namočení špejle v krabičce s rozmíchanou barvou a posléze dotyk na vodní hladině. Barva na hladině plave díky terpentýnu ve kterém je rozpuštěná a pokud na hladině žádná barva není, při dotyku se krásně rozletí po hladině. Jakmile už budete mít na hladině příliš barvy, barva začne při nanášení dělat kuličky, které se mnohdy dostanou až na dno. To je úplně zbytečné a dělá-li barva toto, už ji tam máte ne jen dost, ale mnohem víc než potřebujete.
Pokud jste barvu nanesli, stačí vzít papír a položit jej na okamžik na vodní hladinu. Dejte si pozor, aby se vám voda nedostala na druhou stranu, tedy aby se papír v nějakém místě nepotopil. Při pokládání byste měli být velice rychlí. I jen letmý dotek papír s hladinou plně stačí a na daném místě uvidíte nanesenou barvu. Papíry pak pokládejte na suché rovné místo, případně rozvěšujte. Je třeba, aby pořádně vyschly, do té doby se s nimi nedá dál pracovat.
Chcete-li, aby vznikly zajímavé obrazce, mapy apod. můžete po nanesení nebo při nanášení barvy vodní hladině trochu promíchat. Jakmile to přeženete, a to už tedy musíte být hodně aktivní, barvy se vám smíchají což je většinou nepříjemné. Další možností je snažit se barvy nanášet zajímavě. Ačkoliv se to nezdá, po troše cviku vás barvy začnou jakžtakž poslouchat.
Vyplatí se mít po ruce několik papírů na tkz. vyčištění vody. Zvlášť pokud Vás pracuje více najednou, nemusíte být nakloněni kamarádovu nápadu a kombinaci barev, a tento očistný papír, vám pomůže vodu trochu vyčistit a věnovat se vlastní tvůrčí činnosti.
Jen abyste měli nějaký tip, doporučuji nesnažit se vehementně používat červenou, modrou či zelenou barvu. Jsou sice výrazné, ale zkuste si například několik odstínů šedé. Není špatné rozmíchat si bílou, může se to zdát hloupost, ale není, zkuste to a uvidíte. Odstíny nějaké barvy získáte podle rozředění barvy terpentýnem, ale pozor, v nějaký moment to ředění vždy končí a barva se už vlastně nemění.
Pro ty z Vás, kdo dají na fyziku – to jak se barvy rozlétají či nanáší na papír je způsobené povrchovým napětím. Pokud budete pozorní, snadno zjistíte, že barvy se budou chovat jinak, budete-li je nanášet na vodu kde již nějaké barva je, či je voda čistá. Stejně tak záleží na tom, jak hustá barva je, tedy kolik terpentýnu a kolik olejové barvy jste použili.
Tak toť vše. Přeji všem spoustu krásných výtvorů a při práci hodně zábavy.