Výprava na Vraní aneb 12 úkolů od Caesara
17. - 19. 9. 2010
I letos jsem vyrazili na Vraní zvědaví na to, co všechno se tu od loňska změnilo. Všechno ale vypadalo stejně. U večeře nás však překvapil Caesar se svým písařem a oznámil nám, že pokud nezvládneme 12 úkolů, které nám zadá, naše galská vesnice, co tak dlouhá odolává útokům ze strany římských legií, se jeho nové armádě v žádném případě neubrání. Na druhou stranu, pokud bychom to dokázali, daroval by nám snad třeba něco malého, ze zásob svých vinných sklípků. Co nám zbývalo, přijali jsme tedy. Máme přeci na své straně Asterixe, Obelixe, Majestatixe a Panoramixe, ti nám jistě pomohou.
Ráno jsme se vydali do lesa rozhýbat se před úkoly indiánskou házenou. Tady se k nám připojil i náš druid Panoramix a Caesar začal se zadáváním. Nejprve jsme měli co nejvíckrát zvítězit v souboji Galů, Římanů a padajícího nebe. Hned na to jsme započli výrobu mečů, protože se ukázala časově náročná. Postupně jsme svedli překonat močál, donést co nejrychleji poselství do ostatních osad, navrhnout funkční architektonický návrh a ukořistit spoustu vlajek. Čas ubíhal a my byli stále blíž vytouženému cíli. Po úspěšných hodech menhirem, upečení božského divočáka, zlomení hlavy a přemožení nočního děsu byl už Caesar velice nervózní. Spoléhal však stále na poslední dva úkoly. Nezastavilo nás ani určování stromů, takže císaři nezbylo než vsadit vše na svého posledního a nejlepšího koně-zapeklitou a nepřehlednou římskou byrokracii. Pravda, byl to oříšek, nakonec jsme si však poradili i s ním. Caesar tedy ostrouhal a nezbylo mu nic jiného, než nám přinést hrozny jak v pevném, tak i tekutém stavu a nechat naši vísku na pokoji.
Zapsala Eliška