Úterý 4. 7.

Sešli jsme se v půl desáté na Černém Mostě, abychom se mohli společně odebrat na autobusovou zastávku. Kromě asi dvacetiminutového zdržení byla cesta vcelku příjemná a plná her. Autobus z Českého dubu do Vápna nám bohužel ujel a tak jsme strávili dalších několik hodin hraním si na hřišti v tamním parku. Po příjezdu do tábora jsme si ukázali několik důležitých míst a vrhli jsme se na vybalování.

Za nějakou dobu se začali všichni vedoucí oblékat do středověkého ošacení a svolávat nás na audienci do královské síně. Dostali jsme pláštíky a vyrazili za králem.

Zjistili jsme, že král odjíždí do boje a nás coby jeho královskou gardu pověřil ochranou země v době jeho nepřítomnosti. Abychom však dokázali, že jsme schopni království chránit, museli jsme se vycvičit v různých rytířských dovednostech — střelbě z praku a luku a cvičení obratnosti. Když jsme byli znovu předvoláni před krále, byli jsme pasováni na rytíře a dostali naše meče. Král nás poté požádal, abychom ho vyprovodili z hlavního města. Cestou nás ale varoval; za branami města totiž řádí Černý rytíř, který pustoší vesnice a snaží se krále ohrozit. Slíbili jsme tedy, že královské město ochráníme a že Černého rytíře zneškodníme stůj co stůj. Naše nebezpečná výprava za Černým rytířem mohla začít.

Středa 5. 7.

Ráno nás vzbudil klarinet a vyhnal nás z teplých spacáků na rozcvičku. Po ní jsme si šli vyčistit zuby a poklidit v týpkách, abychom se mohli vrhnout na snídani. Když jsme se dobře najedli, šli jsme se věnovat různým rytířským aktivitám, udělali jsme si nějaké to dřevo do týpek a pak jsme se vyrazili umýt do splavu. Odpoledne jsme vyráběli měšce na peníze — knoflíky a procvičili si zacházení s mapou. Pak jsme se vrhli na kreslení kroniky a hraní her.

Večer když se setmělo, přišel za námi obchodník s prosbou. Něco mu totiž ničilo úrodu a my to měli zneškodnit. To „něco“ byli malí paraziti, kteří ve tmě svítili, a my je bez problémů pochytali. Aby nikomu neutekli, každý si vzal dva nebo tři do týpka a tam je hlídal, aby se nevrátili zpátky na obchodníkova pole. Za odměnu jsme dostali dílek mapy k Černému rytíři a unavení jsme padli do postelí.

Putování

Když jsme se od našeho špeha dozvěděli, že se v okolí hlavního města pohybují vyzvědači Černého rytíře, nemohli jsme dále meškat a odhodlaní zničit jim všechny zprávy jsme se vydali na cestu po okolí. První zpráva — kterou jsme po nalezení spálili — byla v jeskyních u mlýna a odsud jsme se různými cestami a okolo dalších špežích skrýší vyškrábali až nahoru k seníkům. Odložili jsme batohy v tom, který byl prázdný, a vydali se do lesa na dřevo, abychom si mohli uvařit thajské nudle k večeři. Najedení a s dobrým pocitem z ničení špežích zpráv jsme zalezli do spacáků a usnuli.

Ráno byla velká zima, takže jsme na další cestu vyráželi teple oblečení. To se později ukázalo jako nevýhodné, protože se brzy oteplilo, a tak jsme zastrkali mikiny do batůžků a hřálo nás akorát Slunce a plamínek sirky — dařilo se nám totiž ničit jednu zprávu za druhou. Poslední z nich jsme spálili u trkače a pak se vrátili do tábora. Následovalo velké mytí a několik zajímavých pokusů — psali jsme neviditelným písmem a vyráběli jsme sopku. Pak jsme kreslili kroniku a večer jsme se sešli ve vedoucovském týpí. Tam jsme si zazpívali pár písniček, vyhodnotili bodování a kilometrování za letošní rok a pak jsme se vydali spát.

Sobota 8. 7.

Jelikož se dnes večer měl konat sněm, po snídani jsme vyrazili do lesa, abychom nasbírali pořádnou hromadu chrastí na sněmovní oheň. Když už jsme ho měli opravdu hodně, chrastí jsme společnými silami odnesli do tábora a dali si svačinu. Pak jsme se odebrali na hrací louku, abychom si nacvičili divadlo na sněm — tedy krátký výstup o třech statečných sourozencích, babce a zlém rytíři, který věznil ve svém hradě tři rukojmí. Nacvičování nás bavilo a šlo nám skvěle; ještě lépe potom s rekvizitami a zbraněmi.

Po obědě se nám podařilo získat další kousek mapy a pak jsme se vydali poznávat různé stromy a květiny v táboře. Odpoledne před sněmem jsme si zahráli hry a nakreslili kroniku.

Večer nastala ta velká chvíle, kdy jsme se hromadně odebrali na sněmoviště a náš táborový sněm mohl začít. Kája, Tomík a Ela složili slib a dostali vlastní modrozelené oddílové košile, pak jsme si zazpívali několik písniček a poté jsme konečně odehráli naše divadlo. Po několika dalších písničkách jsme si šli vyčistit zuby a zalehnout do spacáků.

Neděle 9. 7.

Jelikož byla neděle, mohli jsme ráno spát o hodinu déle a bez rozcvičky se vrhnout na snídani. Dopoledne jsme i s velkými hráli obíhací „Člověče, nezlob se“ — čtyři týmy naráz házely kostkou a každý z hráčů byl figurka, která obíhala hrací pole tolikrát, kolik padlo na kostce. Vyhrál tým s nejvíce celkovými oběhy.

Po této hře byla svačina a část znás se odebrala do služby vařit oběd. Ti ostatní vylezli nahoru nad sněmoviště a trénovali se v boji s mečem — nejdříve ve dvojicích a pak jsme poslepu trefovali označené stromy. Na náměstíčku jsme pak bojovali na kládě. Odpoledne jsme si užili klouzačku, procvičili pár šifer a poté nás přišla paní velvyslankyně žádat o pomoc. Poskoci Černého rytíře jí vykradli dům a my jí měli pomoci najít a vrátit ztracené věci. To se nám povedlo a paní velvyslankyně nás obdarovala kouskem mapy, který v tom shonu našla. Večer jsme si v týpkách rozdělali oheň a pekli si na něm hady, které jsme spořádali a vydali se spát.

Pondělí 10. 7.

Po rozcvičce a vydatné snídani jsme si zahráli pár her, napsali dopisy a kroniku a s vědomím, že nám zbývá už jen poslední dílek mapy jsme šli dokázat panu rádci, že se umíme chovat jako správní rytíři. Na sněmovišti, dřevišti, sušáku a u latrín byly popisy situací a my se museli rozhodnout, jak se zachováme. Když jsme byli hotovi, knihovník nám dal kousek mapy a my tak zjistili, kde se rytíř skrývá. Nemohli jsme ale vyrazit jen tak — nejdříve jsme si procvičili šerm, boj na kládě a lanové překážky.

Cesta byla dlouhá. Nejprve jsme šli k Pláťáku, za Frantův salon, došli jsme i k seníkům a přes les nad sněmovištěm jsme se pak dostali zpátky do tábora. Nebylo to ale snadné. Celou cestu jsme museli ničit poskoky Černého rytíře a nakonec i jeho samotného — zlikvidovali jsme ho přímo v jeho skrýši na Kostřici. V jeho „bejváku“ jsme našli různé sladkosti a černou helmu, kterou jsme jako válečnou trofej přinesli do hlavního města.

V táboře jsme byli přivítáni jako hrdinové a každý z nás dostal deset knoflíků, které mohl utratit na večerní slavnosti. Tam se dražily různé zvláštní věci, které jsme nalezli ve sluji Černého rytíře. Byla tam stará klika, gril, několik neoznačených plechovek a jiné předměty, které Černý rytíř ukradl a nashromáždil ve své pevnosti. Také jsme mohli hrát kuželky a karetní hry. Po této oslavě jsme byli tak znavení, že jsme se rádi vydali do hajan.