Velikonočí táboření
9. - 13. 4. 2009
Velikonoční táboření je jedna z několika výprav, kterou pořádáme každý rok. Přesto se nedá říci, že by byla pokaždé stejná. Někdy prší, jindy sněží, někdy svítí sluníčko. Ani letošní výprava nebyla stejná jako žádná předchozí. Ačkoli nás nebylo mnoho, výprava rozhodně stála za to.
Nejdůležitějším úkolem výpravy bylo zabránit předání počítačového čipu a tím zachránit svět. Kvůli tomu jsme také podnikli strastiplnou páteční pouť. Anička a Pepanda, dvě agentky (dodnes vlastně nevíme, zda byly na naší straně), které měly toto putování na starosti, nám za plnění různých úkolů postupně předávaly části zprávy. Museli jsme prokázat, že ovládáme zdravovědu, svoji paměť, svá těla a rychlé nožky. Museli jsme spolupracovat při přecházení ostrovů a rozhodnout se, zda někoho obětujeme za všechny. Nakonec jsme se ocitli v lese, kde nás zanechaly se zavázanýma očima, a museli jsme najít cestu za nimi, ovšem až po té, co nám došlo, že nás opustily. Odměnou celodenního snažení nám byla nejen zpráva a informace o místě předávky čipu, ale i výborná čokoláda.
V sobotu jsme si zahráli hry s ostatními oddíly Čtrnáctky a trošku se s nimi poznali. A v neděli jsme podnikli výlet do Buškovy jeskyně a cestou hráli zajímavou pašeráckou hru se dřívky. Každý měl na začátku tři dřívka, každé z nich mělo na sobě číslo a písmenko. Cílem bylo, aby vám rukama prošlo co nejvíce dřívek. Nesměl vás ovšem při předávání dřívek nikdo vidět…. Večer jsme dopadly členy teroristické organizace při předávce čipu a ten jsme ihned na místě zničili tím, že jsme na něj nechali spadnout kámen. A svět je zase na chvíli zachráněn.
Snad nejzajímavějším zážitkem Velikonoc byla návštěva zajíčka – tedy jak se později ukázalo Háni a Ondráše. Po té, co se většina výpravy vrátila z Jablonečka, jsme zjistili, že nám někdo ukradl z týpka jídlo. Nechal nám jenom pěknou básničku a čokoládového zajíčka. V zajíčkovi byla zpráva, která nás dovedla k mrkvi na pláťáku a potom nás kroky konečně dovedly k našemu jídlu. Jaká radost to byla a jak jsme nejdříve neprávem podezírali Skarabíky… Z výpravy se vrátili všichni zdraví a živí (a trošku rozzlobení na zajíčka, kterému se musíme pomstít).
Kvítek
