Výroční výprava a lezení
21. 2. 2009
Sešli jsme se tradičně na Hlaváku u vlajky. Cestou vlakem ještě posbírali několik dalších lidiček, kteří jeli s námi (třeba Láďu s Ondrášem), a vystoupili v Srbsku, kde jsme ještě sebrali Bobra s Verčou. Poprvé s námi jeli i předškoláci, tak bylo věru o zábavu postaráno. Jen jsme se všichni divili, že mají toliko energie a my už ne…
Na louce jsme si zahráli skvělou Bobrovu hru, tedy skoro skvělé Bobrovy hry, protože každý pochopil pravidla po svém. Důležité ale je, že jsme si zahráli. V Rokli úmluvy slibovala tentokrát Simča a jako vítěz půlročního bodování si hrneček odnesla Eliška. Palačinky se všem povedly a ačkoli týmů soutěžících nebylo mnoho, vyhráli Májka, Eliška a Pomeranč jen těsně před ostatními. Vláček domů z Karlštejna jsme stihli a rozešli jsme se na Hlaváku domů… Tedy jak kdo.
Se staršími jsme totiž měli ještě naplánovanou další věc. Šli jsme do klubovny, udělali si skvělou večeři, zahráli si několik málo her a promítli si Skřivánky na niti. Celí unavení jsme ulehli do spacáků, abychom měli zítra dost sil. Ráno jsme se probudili, nasnídali se a vyrazili do Mammuta. Abyste rozuměli, ne to pravěké zvíře, ale horolezecké centrum v Holešovicích. A začali jsme lézt. Nejdříve s jištěním svrchu a potom už i s presováním. Kupodivu přesování šlo všem lépe. Asi mají všichni rádi pocit, že mají svou jistotu ve vlastních rukou… Největší opice a horolezec byl asi Fanda, který byl vždy v cukuletu nahoře. Ale až úplně ke stropu vylezli všichni, za což jim právem patří obdiv. Den se chýlil ke své druhé půlce… A pak už se šlo opravdu, ale opravdu domů…
Zapsala Kvítek
