Výprava na Vraní skálu
22. - 24. 9. 2006
Rok se s rokem sešel a my opět vyrazili na Vraní. Cestou na naší ocúnovou louku jsme zjistili, že se to kolem nás hemží nadpřirozenými bytostmi. První z nich nás oslovila hned večer u ohně. Vodník skřehotavý, všem známý jako Ondráš, si s námi chtěl zazpívat. Museli jsme se ale naučit jeho řeč, tak vznikly nové názvy písní, jako „Rajtovaná zem“ a „Práce mi de“.
Ráno jsme si došli do nedaleké vísky pro vodu. Prozkoumali jsme tu kombajn. Po návratu na louku nás čekala spousta her i úkol od jednotlivých strašidel. Odpoledne se ze všech staly Nosatky medomilné a mlsalo se a mlsalo, dokud ve spíži něco bylo. Večerní mafie patřila k těm, na které se nezapomíná. V noci si pak přišel stěžovat Vampírek pisklavý, že je mu zima. Odvážní Vpřeďáci vyrazili do lesa mezi ohnivé strážce a přinesli vampírkovi všechny polštáře i deky.
V neděli ráno jsme rozluštili knihovnický kvíz a pak už strašidla začala směňovat získaná ocenění za část poselství. To vedlo ke strašidlecí věži plné laskomin. A pak už hurá na koně a na Vraní. Výhled kolem na bohaté lesy i na lom, nebe bez mráčku. Měli jsme krásné počasí, ani se nechtělo zpátky. Ale rodiče čekali, a tak jsme šli. Ve Zdicích jsme si dopřáli polárkáč. Cestou nám krásně hrál na kytaru Joe. A strašidla? Ty jsou tady s námi. Jak říkali na začátku: „Koukej se, kam šlapeš. Každý, kdo pozorně sleduje svět kolem sebe a nezapomíná občas zvednout oči k nebi, uvidí něco, co nikdo jiný neviděl.“
Zapsala Jana