Výprava do Prosečnice
16. 11. 2002
Protože po povodních je stále omezena doprava posázavského pacifiku, vzali jsme to přes Čerčany. Hned jak se naše nohy dotkly prosečnické půdy, ujal se slova Tom. Udělal nám dlouhý výklad, kterak náš oddíl tato místa kdysi pravidelně navštěvoval, aby v nedalekých lomech změřili mezi sebou Vpřeďáci síly, a ten nejlepší pak získal titul Štítek táborníčka. Povídal to samozřejmě hlavně proto, že hry také sám vyhrál. A my mu to přejeme.
Kája nám připravila hru na celý den – schovávání kolíčku. A s tím se naše tlupa vydala hned do vrchu. Dostali jsme se na plošinu nad lom. Trochu to tam prozkoumali a odvážlivci pak sestoupali dolů do lomu a pak následovalo šplhání po skále nahoru. Ostatní obešli lom a naskytl se jim krásný výhled a ještě objevili trempský srub. Kolíček zatím tajně putoval od jednoho k druhému.
Oběd jsme si dali v lese na balvanech a po něm pokračovali dále v cestě. Potkali jsme dva koně a zanedlouho po tom sehráli závody slepců v běhu. Dále na plošině v lese následovalo čarodějnické rejdění na košťatech. Bohužel po tomto bujarém závodě upadl do vězení náš oblíbenec Tomakoko – tedy Tom. Z vězení se nemohl stále dostat, a přesto takto omezen ušel úctyhodných 5 km. Pak mu přišla na pomoc velká čarodějka Láďa a hned bylo vymalováno. Kája nás také naučila novou hru – Z VODY DO VODY. Řeknu vám, ještě druhý den mě z toho bolely nohy a ještě se mi o tom zdálo – jak vyskakuji z moře. Na nádraží Tomík s Láďou předváděli neuvěřitelné výkony ve skoku do výše a pak jsme si ještě zakompotovali a zadžunglovali. Vláček měl trochu zpoždění, ale jen dobře, alespoň se nám to trochu protáhlo.