Divadelní výprava na Sázavku
13. - 15. 3. 2015

Pátek

V pátek jsme se sešli na Hlavním nádraží v Praze. Poté, jakmile jsme se sešli všichni, jsme se vydali na nástupiště, zde jsme nastoupili do vlaku.

Při cestě vlakem jsme hráli všelijaké hry do vlaku, z nové KPZ (Krabičky plné zábavy), rozličným způsobem se bavili a nahlas se smáli, což se jako obvykle, soudě z jejich výrazů, spolucestujícím nelíbilo.

I dojeli jsme do Kolína, kde jsme, po vymotání se z podchodů na správné nástupiště, nastoupili na správný vlak; nebylo to úplně jednoduché, vzhledem k tomu, jaké jsme tam viděli označení vlaků – vlak Vpředu totiž bohužel nebyl správný vlak pro náš oddíl. Naštěstí nás ale vedl vlaků znalý Vosa, který měl vše vyhledáno předem, takže jsme ho stihli. Na stránkách měli prý v tom dalším vlaku mít o vagon víc.

Během cesty druhým vlakem se setmělo, tudíž jsme si vzali baterky, abychom viděli na cestu, většina z nás ale stejně propagovala tmu.

Jakmile jsme dorazili k Sázavce, osvětlili ji petrolejovým světlem a zatopili v jedněch kamnech, šli jsme si zahrát hlídku.

Po večeři jsme se vypravili ven do lesa nad chatou. Tam nám Vosa vysvětlil, co se stalo. Náhle jsme se ocitli na širém moři v pusté tmě a místo Vosy u nás stála mořská panna. Byli jsme přibližně uprostřed oceánu a každý z nás byl ve své vlastní lodi. U vzdálených pobřeží byly rozmístěny přístavy, které jsme všechny chtěli navštívit (zřejmě cestovatelský pud každého člena oddílu). Nebylo to však nejjednodušší, každý dostal pořadí, ve kterém musel přístavy objet a k tomu ještě kvůli bouřlivým mořským podmínkám musely lodě plout po moři ve dvojicích. Ty se však musely měnit po každém doplutí do přístavu.

Po hře jsme si vyčistili zuby a zcela vyčerpaní padli do spánku.

Sobota

Dalšího dne, tedy v sobotu, jsme si po vyhrabání ze spacáků dali snídani, tomu však předcházelo rovněž uklizení vlastních věcí a případně vyčištění zubů před snídaní. Někteří to ale pochopili špatně. Nejdřív se pěkně nasnídali, uklidili se a až pak byli ostatními vyhrabáni a donuceni k vyčištění zubů. To však dotyčný vzal také špatně, rovnou si umyl celou hlavu, což se stalo zábavou ostatním.

Po té namáhavé povinnosti, se snídaní a vstáváním se pojící, jsme si šli zahrát další hru.

Rozdělili jsme se do divadelních skupin. V každé skupině byl jeden režisér, jak to v divadelních hrách bývá, jeden scénárista a zbylí byli herci. Úkolem scénáristy bylo chytat herce z ostatních týmů a brát jim kartičky, úkolem režiséra bylo brát od herců a scénáristů svého týmu kartičky a podle barev je skládat do skupin a vzniklé dvojice, trojice či čtveřice dávat do divadelního štábu (mohl mít v ruce libovolně kartiček). Herci zase jako jediní mohli do stanovišť s kartičkami a do rekvizitárny – báli se ale scénáristů. Kartičky donášeli rovněž svému režisérovi.

Jakmile jsme hru dohráli, odebrali jsme se do chaty.

Plni radosti a nové energie získané divadelní hrou jsme uchopili své scénáře, v mém případě několik papírů zázrakem držících při sobě, a šli zkoušet divadelní hru . Jedni Vosovu pohádku O Davidovi, chlapci v pruhovaném pyžamu, a ti trochu starší detektivku.

I zkoušeli jsme zkoušeli, až už nás to asi tolik nebavilo, nebo nám z toho začalo hrabat, každopádně výsledek byl ten, že jsme odešli na výlet. Inu šli jsme a šli,
až jsme došli přes pole a les,
na asfaltovou cestu,
která vedla k městu (pravděpodobně).
Tam my jsme však nešli
protož jsme z ní sešli
na cestu lesní
kde vichřice běsní (minivichřice).
Tam budova stála
mezi poli malá
My jsme však jen prošli
kolem ní, malé,
nemůžeme dělati
zastávky stále;
I tak jsme šli jen kus,
zastavit stát
budem hru hrát.
Spočívá to v tom,
že rychle jak hrom
běháte vpřed
ať v cíli jste hned.
Před předního zadní
„hej ty, nespadni,
Kam koukáš zas
vždyť nemáme čas
První jsme v cíli,
Jo, chce to píli“
A tady začala další, větší hra.

Ocitáme se před opuštěnou kosmickou lodí. Každá skupina se snaží obsadit loď, a to tím způsobem, že rozkládá kouzelné čipy (kartičky) své barvy do označených míst v místnostech lodě. V každé místnosti byla jedna nádoba (obálka); skupinka se snažila mít co nejvíc čipů své barvy ve všech místnostech. Mezi místnostmi se ale dalo chodit jedině s dveřmi své skupinky, a ty měla každá skupinka dvoje.

I vrátili jsme se zpět.

Neděle

Dalšího dne jsme vstali, zase si lehli a pak teprve úplně vstali, posnídali a zabalili si věci. Stihli jsme si ještě zahrát divadlo a pak jsme vesele, nejdříve menší, pak větší pospíchali do Světlé, neboť bylo lepší se projít než čekat dlouho na vlak.

Nasedli jsme do vlaku (zase jsme dělali hluku jako nadělá cínový hrnec v drtičce, ale do Prahy jsme dojeli bez úrazu).

Zapsal Štěpán