Výprava podél Rokytky
4. 10. 2025
Zatímco starší vyrazili ujít 50 km a na mladší čekalo dlouhých 30 km, my nejmladší jsme se mohli těšit na příjemnou trasu podél Rokytky v délce asi 10 km. Sešli jsme se na Masarykově nádraží, kde na nás kromě Aži a Kvítka čekala taky Pórek, která se pro tento den stala taky naší vedoucí. Svezli jsme se vlakem do Dolních Počernic, kde jsme navštívili nejmenší pražskou rozhlednu a také jsme se dozvěděli, že rybka Marlin, klaun očkatý, ztratil svého syna Nema. Nabídli jsme mu pomoc s hledáním Nema a hned jsme se pokusili zjistit, jak asi vypadal člun, který Nema odvezl.
Prošli jsme pak okolo rybníka a vydali jsme se podél toku vody, kolem tůní na Čihadlech až na mostky přes mokřady, které nás dovedly na úpatí vrchu Horka. Vystoupali jsme do vrchu, kde jsme se celí zadýchaní poprvé setkali s Dory, modrožlutou rybkou, která má potíže s krátkodobou pamětí. Abychom se s ní lépe domluvili, hned jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když někomu paměť neslouží, jak má. Pod rozhlednou Doubravkou jsme se naobědvali a odvážnější z nás vystoupali i nahoru na dřevěnou rozhlednu. Schodiště se při chůzi houpalo a rozhodně to nebylo pro ty, kteří výšky nemají rádi.
Posilněni dobrým jídlem jsme pokračovali zpět k Rokytce až ke Kyjskému rybníku, kterým protéká. Na jeho břehu jsme objevili potápěčské brýle, které jsme museli ukořistit z území plného žraloků. Naštěstí všichni z nás vyvázli bez úhony. Prošli jsme nádražním podchodem, přes mostek u jezu rybníka a pokračovali jsme dál po proudu. Přes hřeben jsme přešli k Hořejšímu rybníku, podél kterého jsme se vydali dál.
Tam jsme po chvíli narazili na spoustu medúz a naučili jsme se mezi nimi proskakovat, aby nás nepožahaly. Šli jsme teď proti proudu, až k meandrům, ve kterých se Rokytka po revitalizaci krásně kroutí. Tam jsme si zahráli na schovku a taky jsme konečně zjistili, kam až Nema člun zavezl. Dostal se do akvária v zubařské ordinaci a mu jsme mu pomohli zosnovat plán, jak utéct. Nakonec jsme si vyzkoušeli, jak se po tmě navigovat skrz potrubí do volného moře a Nemo se mohl šťastně shledat nejen s tátou Marlinem, ale i s Dory.
Cestou na Spojovací nám zbyla ještě trocha času, kterou jsme využili k řádění na hřišti, kde jsme se také rozloučili. Nakonec jsme už jen doběhli k tramvajové smyčce do náruče rodičů a rozešli se každý k sobě domů.
Zapsala Kvítek
