Výroční výprava
25. 2. 2017
V sobotu jsme se v 8.55 sešli na Hlavním nádraží. Byly tam spousty druhů Vpřeďáků – kmeňáci, nejmenší, nejstarší, prastaří i „normální“. Bylo nás určitě přes 40. Vlak nás byl plný, ale i přes to jsme zvládli dojet do Srbska. Tam jsme vystoupili.
Cestou mohly probíhat mezigenerační rozhovory. Zjistili jsme, že „naše“ louka je zarostlá, a tím postrádá účel, který má louka splňovat – nedá se na ní nic hrát. Tak jsme museli popojít o kousek dál, kde byla louka, která svůj účel úspěšně splnila. Zahráli jsme si na ní hru, ve které se nám dostalo do ruky spousta fotek (starých, starších, novějších i současných) a zkoušeli jsme poznávat Vpřeďáky, kteří byli na fotkách a získat jejich podpisy. Kmeňákům se nelíbilo, že fotky z jejich táborů jsou na oddílovém webu označeny jako „prastaré“. Řešili to s Jendou, zatímco jsme pokračovali dál.
Těsně před roklí jsme si (my děti) zavázaly oči. U rokle jsme již s rozvázanýma očima udělali formovku (formovka: kolečko). Oddílový slib složili František a Šárka. Vyhlásili jsme si půlroční bodování (vyhrála Mája) a kilometrování. Přečetli jsme si listiny, které nám předtím z rokle vytáhl Kryštof s pomocí Poma a Vosy. Na konci slavnostního kolečka se s námi rozloučil Ivo, jehož oddílová paměť sahala asi nejhlouběji do historie oddílu ze všech přítomných Vpřeďáků.
Ušli jsme pár kroků, abychom mohli zakempit a začít dělat palačinky. Měli jsme jen něco přes hodinu na to, abychom stihli udělat dokonalou soutěžní palačinku a všechno zase uklidili. Kupodivu – všichni to stihli.
Tentokrát jsme se pořadí dozvěděli už na místě. Vyhrála to pětičlenná skupinka skládající se z Mety, Kryštofa, Máji a dvou Štěpánů. Nikdo ale nechtěl glejt, a tak asi uděláme nový.
Cestou na vlak jsme potkali Karlštejn, jako každý rok. To píšu jen proto, abyste věděli, že tam pořád je. Schválně, kolik let ho ještě budou Vpřeďáci na Výroční výpravě potkávat?
Na vlak jsme dorazili úspěšně. Dojeli jsme na Hlavák, kde jsme se rozloučili na netradičním místě.
Většina vyrazila domů, jen vedoucí s nejstaršími se vydali do klubovny.
Přespání s nejstaršími a paintball
Po výpravě jsme se vydali (5 vedoucích, 3 děti) do klubovny. Byla nám odejmuta promítačka (právem, my jsme ji odejmuli jako první) s tím, že se k nám z Velké klubovny vrátí okolo desáté hodiny.
Večeřeli jsme – předtím jsme byli nakupovat. Témata hovoru u večeře byla rozličná. Do deseti hodin jsme v očekávání promítačky hráli Rezistenci (Kartel, Projekty). Tato hra je položena na důvěře a blafování. Když k nám v deset dorazila promítačka, byli jsme úplně vyblafovaní. Vyblafnutí, oblafnutí a nedůvěřiví.
Film Český sen, na který jsme se podívali, byl hře podobný. Také byl založený na důvěře a blafování. Po filmu jsme byli velice unavení a šli jsme spát.
Ráno jsme museli vstávat v půl osmé, abychom stihli metro v 8.13. Stihli jsme ho. Dojeli jsme na Smíchov a odtamtud jsme jeli do Lahoviček. Paintball byl kousek od zastávky. Po seznámení s bezpečnostními pravidly jsme hráli dvě a půl hodiny paintball. S přestávkami, samozřejmě.
Došli jsme na zastávku, autobus nám jel hned. A pak jsme se rozloučili.
Zapsala Mája
