Výprava Vraní skálu [Malý Vpřed]
14. 9. 2024

Na Vraní skálu jsme se, jako již tradičně, měli vydat v sobotu 14. září. Již po několik dní však počasí nebylo nakloněno našim plánům, pršelo, hladiny řek se zvedly a silný vítr hrozil vyvrácením stromů. Proto bylo rozhodnuto, že společný čas strávíme ve velké klubovně.

Jak jsme postupně přicházeli do klubovny, dostávali jsme kousky obrázku a záludnou otázku: „Kdo tam chybí?“ Netušili jsme ani, co na obrázcích je, natož kdo nebo co by tam mohl chybět… Ještě štěstí, že s námi byly i děti z Velkého Vpředu, díky nim jsme obrázky složili a po vydatné nápovědě poznali, že tam chybí pan Spejbl a Hurvínek a ostatní postavy z jejich příběhů. Za odměnu jsme si hned promítli první příběh, ve kterém pan Spejbl trénoval výstup na skálu.

Rozdělili jsme se do pěti skupinek a obtížnou cestu jsme si vyzkoušeli sami. Museli jsme matičkou přivázanou na čtyřech provázcích projít skrze bludiště. Úkol to byl nelehký, obzvlášť, když někteří z nás měli zavázané oči a na cestu neviděli. Všichni jsme ale nakonec úspěšně dobloudili a byl čas se trochu posilnit před dalšími úkoly. Po svačině byl připraven další příběh, tentokrát o tom, jak si Hurvínek přivedl domů králíka. Snažil se ho před panem Spejblem ukrýt, ale příliš úspěšný nebyl. My jsme byli v ukrývání králíka rozhodně šikovnější. Vždy jeden ze skupinky se na chvilku stal králíkem a za oponou udělal nějaký králičí zvuk. Úkolem ostatních bylo ho mezi členy skupinky odhalit. Málokterého králíka však dokázali odhalit úplně všichni.

Příběh o tom, jak se Hurvínek stal domácím kutilem, naladil naše tvořivé myšlení, a tak jsme ze špejlí, dřívek a dalších materiálů vyrobili vlastní zařízení na vymetání komína. Ještě štěstí, že v klubovně žádný komín není, bezpochyby by s našimi vynálezy byla celá pokrytá sazemi. Během oběda jsme si všimli, že v klubovně rostou houby jako po dešti. Stejně jako pan Spejbl, Hurvínek, Žeryk a Mánička jsme se vydali nasbírat houby v našich skupinkách. Práce to byla nelehká, a ještě ke všemu nás všechny nakonec dohnala rozezlená babka, které náš Žeryk houby ukradl.

Díky tomu, že se na odpoledne počasí umoudřilo, vydali jsme se na poslední disciplínu – závody do vrchu – ven do parku. Naše závodní vozy se úspěšně popasovaly se stádem krav, poruchou motoru i nutností nasadit terénní pásy a do cíle jsme dorazili nakonec všichni. Po chvilce protažení se na hřišti a po okouknutí rozvodněné Vltavy jsme se vrátili do klubovny, kde na nás čekala sladká odměna pro vítěze a odkud jsme se pak rozešli všichni do svých domovů.

Zapsala Kvítek