Malý Vpřed - Výprava s rodiči za arou hyacintovým
7. - 8. 11. 2020
Protože jsme se letos nemohli na výpravu s rodiči vydat všichni společně, vydala se každá rodina na expedici za arou hyacintovým samostatně. Abychom věděli, jak se komu během odchytu papouška dařili, poslali jsme si navzájem své zápisky z cest. Zážitky a zápisky z jednotlivých expedic najdete zde:
Z pohledu Josefínky a Jonáše:
Abychom Aru mohli chytit a odvézt do naší ZOO, museli jsme se o něm nejprve něco dozvědět. Jak vypadá? Kde žije? Co nejraději jí? Na základě získaných informací jsme si pak Aru hyacintového nakreslili, abychom si jeho podobu opravdu vryli do paměti – a vymysleli docela jednoduchý plán, jak ho chytit. Použili jsme k tomu jednu důležitou návnadu – a schválně, jestli uhodneš jakou:
- žížaly
- vlašské ořechy
- gumové medvídky
Tak co myslíš? Ano! B) je správná odpověď! Dozvěděli jsme se totiž, že Arové hyacintoví rádi louskají tvrdé ořechy a jsou v tom opravdoví přeborníci! A protože kokosové palmy u nás nerostou, sáhli jsme do zásob našich vlašských ořechů.
Abychom ale Aru mohli nalákat na naši návnadu a polapit, museli jsme ho nejprve vystopovat! Ani to ale nakonec nebylo tak těžké, protože Ara za sebou zanechal stopy v podobě cestičky z už vylouskaných ořechů.
Vybavení lupou jako každý opravdový detektiv se Josefínka a Jonáš vydali na své pátrání. Netrvalo to dlouho a stopy od skořápek je dovedly až ke vzrostlému stromu, na kterém právě Ara hyacintový odpočíval. Museli při tom být moc potichu, aby ho nevyplašili – což bylo na celé expedici asi to nejtěžší!
Pak už stačilo poklást na zem návnadu, aby Aru mohli polapit. A proč jsme si vybrali zrovna zem? Ara hyacintový má totiž jednu zvláštnost – i když dovede obratně šplhat, potravu si hledá především na zemi. Za chvilku už také odpočatý a už zase hladový Ara slétl dolů ze stromu a zakousl se do prvního vlašského ořechu, který jsme přichystali jako návnadu. A protože to byl pořádný jedlík, louskal jeden ořech za druhým a ani si nevšiml, že už na něj na konci cestičky číhá Josefínka a… KLAP! Ara hyacintový byl polapen!
Tady musíme vložit malou poznámku, totiž že Josefínka s Jonáškem krásného Aru hyacintového do klece zavřeli jen velmi, velmi neradi. Moc dobře totiž ví, že je mu nejlépe na svobodě, a tak z toho byli trochu smutní. Slíbili jsme jim ale, že se v jejich ZOO bude mít Ara opravdu královsky a že mu alespoň jednou za týden přineseme kromě vlašáků i pořádný kokos!
Z pohledu Vojty a jeho rodiny:
Na opravdovou expedici do „teplých krajin“ jsme se vydali už v sobotu. Krutě jsme ale podcenili přípravu a nevzali si s sebou žádné návnady, sítě, pasti a koneckonců jsme ani správně nevytipovali místo výskytu papouška. Proto posíláme jen sluncem zalitý pozdrav ;)
ALE … později jsme se dozvěděli (vytipoval náš tatínek ;)), že banda pytláků se zmocnila mláděte vzácného papouška, chce ho nechat trochu vyrůst a pak ho zabije na maso a pro peří. To nemůžeme nechat jen tak, musíme ho zachránit! A tak se zrodil plán: Věděli jsme, že pytláci naložili papouška do letadla a chtějí ho odvézt na svoji základnu. Vybavili jsme se dalekohledem a přiblížili se k místu, kde bylo letadlo odstavené. Měli jsme štěstí – Vojta zpozoroval, že pytláci si před odletem skočili ještě na kafe a stroj zůstal nehlídán. Museli jsme rychle jednat – Vojta vyšplhal na trup letadla z jedné strany, jeho bratr Štěpán vyrazil ze strany druhé. Vojta proběhl vnitřkem letadla dopředu, Štěpa už mezitím našel, kam papouška uložili. Vojta ho přebral a rychle sjel i s papouškem po skluzavce u předního východu dolů. Malý ara hyacintový je zachráněn! V zoo o něj bude dobře postaráno, nemusí se ničeho bát a jistě udělá radost mnoha návštěvníkům, kteří se na něj přijdou podívat.
Expedice z pohledu Esterky a jejích pomocníků:
Do deštných pralesů Brazílie, kde žije Aru, jsme letěli letadlem, cesta byla dlouhá a náročná. Na místním trhu jsme koupili ovoce – banány a meloun na nalákání papouška a klec.
Díky místním obyvatelům jsme získali kontakt na lovce papoušků, kde jsme narazili na první zádrhel. S lovcem jsem se sice domluvili – ruka noha, ale pak vyšlo najevo, že chce nehoráznou cenu a tak jsem řekli adeus a spoléhali na vlastní pěst, intuici a čich… Měli jsme mapu v telefonu a přibližné místo výskytu jsme znali. Půjčili jsme si jeep a vyrazili vstříc dobrodružství. Do pralesa jsme si samozřejmě nezapomněli vzít KPZ, deník a uzlovačku.:-) V pralese byla tma, vlhko, takže z nás lilo jako z konve, šli jsme v řadě za sebou mlčky, naslouchali různým zvuků a každý krok vážili cenou zlata. V jednom okamžiku se před námi rozkryla vodní plocha plná kajmanů, v podřepu a s pusou otevřenou jsme zírali na to krásu. Pak jsme se podívali do větví stromu a tam ležel černý jaguár a svítícíma očima nás sledoval. Vytáhli jsme KPZku a začali škrtat zápalky… Jaguár zařval a zmizel v džungli. To už jsme se přiblížili k místu výskytu papoušků. Naaranžovali jsme ovoce a čekali napjatě se sítí v ruce. A pak se to stalo a přiletěl papoušek a my jsme ho chytili a vložili do klece. Expedice byla úspěšná, ukončili jsme ji oddílovým pokřikem.
Expedice z pohledu Nýma a jeho týmu:
Dneska jsme úspěšně našli a ulovili ztraceného Aru hyacintového. Vydali jsme se do lesů u Tetína, tam se prý rádi stahují. Vzali jsme s sebou pomocníky, kteří se v odchytu vyznají. A v hlubokých lesích, kde bylo slyšet jen zpěv ptáků (a náš řev), jsme políčili sušenky dle oddílového receptu a směs semínek. Potom jsme šli odchytit dospělého Aru velkého, museli jsme přes něj přehodit modrý plášť a znemožnit mu pohyb. Jeho skřeky přilákaly i mládě Ary hyacintového, které jsme chtěli zachránit před zimou. Z klacků jsme svázali klec a do ní pak ptáčka ulovili. Nakonec si na nás zvykl a krotce se nesl v kapsičce batohu. Byla zima, mlha, všude bahno – asi mu tam bylo dobře. Ale my si to užili i tak, až nás překvapilo, kolik lidí si v dnešním počasí vyrazilo na výlet.
