Boj o štítek táborníka
16. - 18. 5. 2008
S malými komplikacemi jsme se nakonec sešli na nádraží Braník, odkud jsme vyrazili do Prosečnice. Tam trošku do kopce a nakonec na naše tábořiště, na kterém jsme nebyli úplně sami. Avšak to nám nezabránilo svést zde náš boj o štítek táborníka. Hned večer, po opékání špekáčků, jsme se vydali do lesa hledat sardel.
Druhý den ráno někteří vstávali dřív než jiní, a tak rozdělali ohýnek, aby se i nám krásně vstávalo. Po snídani boj pokračoval. Kvítek nám představila svou kimovku, Váňa vyzkoušel zručnost každého z nás v zapínání košile, Botka jak dlouho dokážeme udržet ohýnek pouze tím, co se vejde do krabičky od sirek a Tom chtěl znát nejrychlejšího z nás v Setonově běhu. Během oběda Zelí představil svou novinovou disciplínu, jejíž výsledek byl rozhodně zajímavý. Protože kluci začali kopat u ohniště díru na druhý konec světa, přenesli jsme se na okamžik do Číny a zahráli si tak čínskou modlitbu.
Když jsme se vrátili, naši spoluobyvatelé tábořiště odešli pryč a my tam zůstali sami. Tak jsme mohli nerušeně dokončit náš boj. Každý musel s CD autem projet trasu, určit co nejvíc kytiček a následně ještě zkrotit šachového koně. Večer jsme hráli pantomimu s nesmyslnými spojeními, jako třeba zakrslá velryba, čistý Bahňák či záchod na poušti.
Poslední den však začal nepěkně – deštěm. A protože stále lilo a lilo jako z konve, museli jsme náš boj urychlit. Nejdřív jsme odhadovali vzdálenost dvou stromu, pak jsme se vzpírali na jedné ruce, kdo to vydrží déle a nakonec přišlo Epikurovo poselství. Ale pro opravdu nepřestávající déšť muselo být vyhlášení přesunuto do sucha, do klubovny. Tam byl vyhlášen vítěz, kterým se stal Pomeranč. Gratuluji!!
Botka
