V pondělí po obědě, jak už jsem zmiňoval, jsme nejdříve dodělali pár detailů. To nám zabralo čas až do večeře, které bylo podstatně víceji, nežli oběda. Po večeři, které bylo podstatně víceji, nežli oběda, jsme byli zbubnováni na kolečko. Na něm nám bylo řečeno, že se máme dostavit na slavnostní předávání Nobelových cen. Tam nám oznámil nějaký neznámý, ale děsně chytrý profesor, že sestrojil stroj času a my ho máme, jako pokusní králíci, otestovat.

Bezhlavě jsme se vydali do stroje času, samozřejmě bez pana chytrého profesora. Časostroj se podařilo na několikátý pokus zprovoznit. Chtěli jsme se posunout zpět v čase pouze o pár minut, ovšem zřejmě se narušil časoprostor. To nám oznámili vtipně oblečení lidé, kteří si nadávali Vynálezci času. Nejdřívěji jsme zjistili, že nefunguje internet, a poté jsme se dozvěděli, že o několik století zpět v čase nefunguje doprava. Tak nám moudří vynálezcové času nakázali, že máme vše spravit. Holt to vždy musíme udělat my a ne časoví profíci, a tudíž jsme se na to šli vyspat.

Ráno pršelo a byla zima. Rozcvička: sbíráme různě barevné kartičky a hledáme na nich stejné věci. Eliška rozcvičku sice vysvětlila, ale spousta lidí ji nepochopila. Druhou část rozcvičky jsme nepraktikovali kvůli dešti. Museli jsme si vyčistit zuby před snídaní!

Po snídani jsme škrábali brambory. Chvíli na to se ozvala táborová písnička, slyšeli jsme ji poprvé. Zatím každý zpíval úplně jinou melodii. Pomocí stroje času jsme se přesunuli do doby, kdy mělo být vynalezeno kolo. Palubní průvodce byl vtipný.

Když jsme vyšli ze stroje času, uviděli jsme neandrtálce, kteří odvalovali pravěký kámen, ale vůbec jim to nešlo. Pom a Jenda sloužili jako Google translate z neandrtálštiny. Pomohli jim s tím. S kamenem trochu pohli a pod kamenem nalezli kladivo. V tu ránu se přestali zajímat o kolo a kámen a začali se zajímat o kladivo (ti neandrtálci, pozn. red.).

Tak jsme jim museli pomoct a vyrobit kolo sami (vozík).

Do svačiny jsme měli čas na sbírání materiálu. Po studené svačině jsme šli hrát frisbee a pastušku. K obědu byla koprovka. Koprovka je jídlo sporné — podle poloviny lidí je koprovka hnus, podle druhé poloviny je hrozně dobrá. Po poledňáku jsme měli čas na dělání vozíků. Po svačině jsme své vozíky prezentovali. Když jsme uklidili dřeviště, dozvěděli jsme se výsledky. Byla důležitá hlavně bytelnost a elegance jízdy. Služba šla dělat večeři a ostatní se rozdělili do tvůrčích skupin (3D mapa tábora, sluneční hodiny, kronika, snové kruhy). Večeře byla dobrá, ale bylo málo vaječné pomazánky. Po večeři jsme byli pozváni na večer u vedoucích, vstupné: 2 polínka. Zpívali jsme, hodnotili jsme pamětní lístečky, dozvěděli jsme se celoroční bodování a kilometrování.

Šli jsme spát. Dobrou noc.

Jako každé ráno nás vzbudila flétna, naštěstí altová, takže ne tak otravná, jako sopránka, ale stejně nás vyhnala ze spacáků, abychom běželi sbírat kartičky na hrací louku. Po snídani, vánočce s kakaem, jsme byli svoláni na náměstíčko a začali si plnit hodnosti. Po plnění jsme měli svačinu, pak jsme šli dělat 3D mapu, sluneční hodiny a další aktivity.

Měli jsme oběd, poledňák a šli jsme hrát pasáka a mičbee. Byli jsme přivoláni písní a šli na hříbátka na etapu. Potřebovali jsme vypěstovat obilí. Sbírali jsme kartičky se surovinami, za které jsme kupovali u kupce a řemeslníka věci a tak plnili kroky pro pěstování obilí. Umístili jsme se takto: 1. Zelení, 2. Rudá propaganda, 3. Blú benditz (ich bin dobrá angličan), 4. Filajoví, 5. Oranžoví.

Přišli jsme na svačinu, po které jsme dostali ingredience a začali jsme péct chleba. Během pečení jsme se navečeřeli a rozdali si hlídky. V téměř úplné tmě vedoucí zhodnotili pořadí (po ochutnávce), zelení spálili Majdě crocsu a šli jsme spát. Další den byl v čudu a jediné, co jsme s tím mohli dělat bylo pozorovat, jak nám táborový čas mizí před očima.

Ráno po rozcvičce jsme si vyčistili zuby a uklidili teepee. Po snídani jsme dostali pracovní list a podivně vypadající převody jednotek. Byly tam například grady, stopy, palce čtvereční atd… Měli jsme oběhnout okolí tábora, ve kterém byly rozvěšeny cedule s převody, které vypadaly ještě o dost podivněji než ty na pracovním listu. Třeba tekuté unce, galony na stopu čtvereční, pikofarady, to se snad ani nikdy nepoužívalo! Pak jsme měli spočítat ty převody. Bylo jich devět a nejlepší skupinka — červení — měli čtyři! Tři skupinky se umístily 3.–5. s jednou správnou odpovědí. Hrůza!

Po obědě jsme ve družinkách vyráběli svíčky z parafínu a voskovek. Mezitím, co svíčky tuhly, jsme si plnili hodnosti. Ještě těsně před večeří jsme šli na třešně a na borůvky. Po sběru jsme šli večeřet, zároveň jsme ale byli dost přecpaní ovocem. Byl zeleninový salát, kterého hodně zbylo pro hlídku. Po večeři jsme vyhlásili svíčky a pak už byly Saturnálie — starořímské slavnosti.

Naučili jsme se uvázat si kolem sebe prostěradlo a pak jsme hráli hry ve dvojicích nejmladší + nejstarší atd. Vítěz dostal placky a nápoj zdarma. Ostatní si je mohli zakoupit za matičky. Placky i nápoj byly výborné! Také jsme měli možnost vydělat si víc matiček na hazardních hrách.

V týpku nás ještě čekal příběh o vynálezu čísel od Májky. Bylo už pozdě a tak jsme šli spát.

Ráno jsme se při budíčku probudili a všichni (až na službu) běželi na rozcvičku. V devět jsme měli k snídani pražené vločky. Po snídani jsme se opět přesunuli v čase napravit nějakou chybu. Přesunuli jsme se do roku 1515 v Indii. Zde jsme měli znovu objevit umění mandal. Do svačiny jsme měli čas na utvoření barevného písku.

Písek jsme dali na pec vysušit. Poté jsme šli na dřevo do týpek. K obědu bylo rizoto se zeleninou a sýrem. Polední klid byl do 14.30 a pak jsme šli dělat mandaly. Vždy jsme polepili danou část papíru a pak jsme na ni nasypali trochu barevného písku.

• 1. místo — Zelení
• 2.–3. místo — Modří a Fialoví
• 4. místo — Oranžoví
• 5. místo — Červení.

Ke svačině byl tvaroh s kakaem a skořicí. Po svačině jsme si plnili hodnosti. K večeři byly špízy. Mňam.

Ráno jsme se probudili (kupodivu) jako vždy (v osm). Při snídani nám Jóňa vylíčil, jak dopadl přepad. Příloha ke smažáku — brambory. Brambory jsou potřeba oloupat, tak jsme je loupali. Každý tři.

Chvíli na to se ozvala táborová písnička, už zněla docela jednotně. Přesunuli jsme se strojem času (který nás jako vždy obšťastňoval svojí šťavnatou inteligencí) do roku 1530. Zase chyba! Johannes Gutenberg měl vynalézt knihtisk, nic takového se však nestalo. Vydali jsme se tedy na borůvkáč, kde jsme tiskali, běhali atd. Posvačili jsme a tu chvíli před obědem jsme vyplnili nošením dřeva na sněm.

Oběd.

Poledňák.

Rozházeli jsme se, rozdělili jsme se do čtyř skupin a sportovní odpoledne se Skarabíky mohlo začít. Celé odpoledne jsme se úspěšně potili. Skarabíci též.

Před večeří jsme měli chvilku na plnění hodností.

Po večeři započala nová etapa. Divadelní. Na zítřejší sněm. Dostali jsme pět různých her (každá skupinka jednu) od Shakespeara.

Konec dne.

Jako každé ráno jsme byli vzbuzeni písní hranou na flétnu, rozcvičili jsme se a šli na snídani. Po jídle jsme se rozdělili na několik skupin. První skupinou byli fagulonosiči připravující si fagule na večerní sněm. Těmi byli: Tomáš, Mety, Majda a Matěj (ne Julinka, jak se píše v zápisu, pozn. red.). Jóňa — ohnivec si mezitím zkoušel a připravoval křesání. Zbylí lidé byli rozděleni do skupin následujících: 1. „chrasťáci“, 2. „dřeváci“ a další byli lidé, co v táboře zpracovávali dříví. Pomova skupina nám připravila pagodu.

Na sněmu jsme pracovali celé dopoledne, po poledňáku jsme si nacvičovali divadelní scénky. Trošku začalo mrholit. Každá skupinka si zkusila „scénku“ i na sněmovišti, abychom si mohli zkusit hru i na místě. Poté jsme byli zbubnováni a dělali jsme v několika následující aktivity: pomníček vsi Kostřice, 3D mapu okolí, střelbu z luku a další zajímavé aktivity. Skupinky, co si nezkusily sněmoviště, šly zkoušet.

Náhle začal prudký déšť, pršelo stále a bez ustání a všechno sněmovní dřevo zmoklo, ač bylo přikryto. Vedoucí se chvíli radili a nakonec byl sněm zrušen (odložen, pozn. red.). Místo toho jsme byli pozváni na večer u vedoucích.

Někteří odvážlivci zažehli plovoucí oheň a šli jsme spát.

Jako každé ráno jsme začali rozcvičkou, ale tentokrát za mokra, protože pršelo. K snídani byla vánočka s kakaem.

Dopoledne jsme si v zadní části jídelny zahráli scénky a potom jsme běželi zachraňovat naše teepee a dělat protipovodňová opatření. Poté jsme si zahráli ve vedoucáku ještě pár her a byl oběd. K obědu byla čína.

Po poledňáku u vedoucích jsme se zbubnovali (nezbubnovali, zazpívali jsme si písničku, pozn. red.) a začala další etapa. Vyráběli jsme telegraf. Měli jsme na to bzučáky, dvě pérka, spoustu drátků a baterku. Na to jsme měli čas až skoro do večeře, kde jsme si předvedli, jak to funguje mezi dvěma teepee. Na pátém místě byli fialoví, poté oranžoví, červení, modří a první byli zelení. K večeři jsme měli chilli con carne.

Po večeři jsme se strojem času přesunuli na Divoký západ, kam jsme si zalezli do salónu, kde jsme si dali něco na zub a zahráli pár her. Poté už jsme si šli všichni lehnout.

K snídani jsme měli chleba s povidly. Po snídani jsme si (ti lepší) vyčistili zuby a pokračovalo ranní kolečko. Po kolečku jsme dělali dobrý, zábavný věci, konkrétně: 3D mapu okolí, lasování, lukostřelbu, dělání pomníku na Kostřici. Bylo to fakt super, potom byla svačina a po svačině jsme si plnili hodnosti.

Měli jsme docela dobrej oběd a po obědě začala etapa, obnovovali jsme železnici. Pořadí bylo následující:

• 1. oranžoví
• 2. modří
• 3.–5. červení, fialoví a zelení.

Po etapě jsme si začali plnit hodnosti. Večeře byla fakt výborná. A po večeři byl sněm.

Ráno jsme se probudili a jako obvykle jsme vyběhli na rozcvičku. Poté následovala snídaně, ke které jsme měli rohlíky s taveňákem. Potom nás svolala táborová písnička a přesunuli jsme se v čase. Zjistili jsme, že musíme znovu vynalézti kameru obscuru. A tak jsme se do toho vrhli.

Když jsme ji dodělali, byla svačina. K ní jsme měli okurku. Po svačině se služba vydala vařit oběd, Esterka s Edíkem měli možnost si dodělat hodnost. My ostatní jsme se vydali něco si zahrát na louku, nýbrž bylo hezky. Hrálo se frisbee a mičbee. K obědu bylo filé s bramborem, vegetariáni měli sojovou sekanou. Poledňák byl do 14.45, protože jsme se už dlouho nemyli. Po poledňáku jsme začali fotit.

Pořadí: 1. oranžoví, 2. červení, 3. zelení, 4. modří, 5. fialoví.

K svačině jsme dostali chleba se sádlem a cibulí, pro některé chleba s perlou. Po svačině nám nejstarší zdrhli (hráli Escape the Room, pozn. red.). My jsme dělali dřevo a jiné užitečné věci. Potom jsme se rozloučili s Esterkou a Edíkem. Do večeře jsme si dělali hodnosti. Na večeři už byli nejstarší zpátky, měli jsme chleba s rybičkovou a česnekovou pomazánkou.

Během večerního klidu nás opět svolala táborová písnička do stroje času. Vyrazili jsme na noční etapu, někteří z nás konečně pochopili, že je lepší se smát než brečet. Hra spočívala v tom, že jsme sbírali kartičky s krevními skupinami a dodávali je nemocným vedoucím. Pak už jsme si konečně mohli jít lehnout.

Pořadí: 1. červení, 2. modří, 3. zelení, 4.–5. oranžoví a fialoví.

Ráno bylo jako vždy. Jak vypadá ráno jako vždy? V 7.30 vstává služba, v 8.00 vstáváme všichni. Po rozcvičce je čas na úklid a čištění zubů. Snídaně je v 9.00. Ale pozor! Byla neděle, takže se vstávalo o hodinu později a nebyla rozcvička.

Začala etapa — výroba mini vodních elektráren, mlýnků. Než začala služba vařit, pilně jsme řezali, vrtali a šmirglovali. Poté, co se služba vydala do kuchyně, jsme se rozdělili do tvůrčích skupin — 3D mapa, lasování, dělání kroniky, maskování zranění, vyrábění pomníčku a natáčení videodeníku.

Kuře v kuřeti na paprice nahradil šmakoun, kuře jsme totiž neměli.

Po poledním klidu jsme měli čas na dodělání mlýnků a jejich prezentaci. Mezitím jsme se rozloučili s Lukym, Kryštofem V. a Matějem G. Červení vyhráli společně se zelenými, a červení nechali točit svůj mlýnek ve vodě. Doteď funguje.

Mezi večeří a koncem etapy jsme měli čas na hodnosti, což bylo přínosné. Mnozí totiž teď čtrnáct dní nic nedělali a svoji první hodnost si dodělávají na poslední chvíli, ač se jedná o schopné lidi.

Večeře byla dobrá a večer volný.

Ráno jsme se jako každý den probudili na rozcvičku. Po snídani jsme měli další etapu, běhali jsme po táboře a snažili se doručit dopis. První byli červení, druzí oranžoví, třetí zelení, čtvrtí modří a poslední filajoví. Poté jsme se vydali na borůvky, které jsme si s knedlíkama dali k obědu. Pak následoval poledňák.

Po poledňáku byla další etapa. V této etapě jsme obcházeli s vysílačkami stanoviště a navzájem se na dálku domlouvali. Bylo to pro některé docela náročné. Nakonec se ale na prvním místě umístila skupinka oranžových, na druhém až třetím místě modří a zelení, na čtvrtém místě filajoví a na posledním červení. Ještě jsme si před večeří vyrobili masky na maškarní bál, který se konal večer. Poté se služba vydala do kuchyně vařit. Mezitím jsme my ostatní dělali hodnosti.

Večer jsme se zase sešli na náměstíčku, kde byla přehlídka — prezentace kostýmů na maškarní bál. Za holky vyhrála Majda a za kluky Matěj. Poté jsme už jenom hráli různé hry a kupovali si čokokoule a smrkový nebo bezinkový mok. Zanedlouho maškarní bál skončil a my jsme se vydali spát.

Ráno nás probudila píšťalka a našli jsme nad svojí postelí šátky různých barev, které nás rozdělily do skupinek. Poté následovala měkká rozcvička. Potom byly rohlíky s rudou marmeládou (protože jsme komunisti (jen v rámci dne bez vedoucích, pozn. red.)). Následovaly různé úkoly, např. lukostřelba, hod “random” věcmi = hod granátem, trakař atd. Najedli jsme se pomeranče, pak byl lakros!

Pořadí:

1. Čistý prapor — Kuba V. (Jana), Simča, Zelí (nehrál), Mety, Štěpán V., Štěpán H., Bonifác
2. Rudé ovečky — Pom, Vosa, Mája, Dáva, Kuba N., Johy
3. Jiskřičky socialismu — Jenda (nehrál), Májka (nehrála), Samara, Máťa, Julinka, Myra, Matěj
4. Průvod mraků — Eliška, Sára (nehrála), Jóňa, Kryštof, Jósa, Tea

Šli jsme do splavu a ve 13.30 jsme měli oběd. Potom byly Chess — lidské šachy skoro jako z Harryho Pottera. Byli jsme spojeni do dvou skupinek: Průvod mraků + Čistý prapor (černí) a Rudé ovečky + Jiskřičky socialismu (bílí). Vyhráli černí!

Potom jsme měli k svačině mrkev, potom jsme šli běhat štafetu, kterou suverénně vyhrál Čistý prapor, druhý byl Pom (Rudé ovečky), potom jsme sbírali borůvky, první byl Pom (Rudé ovečky), druhý byl Průvod mraků, třetí byl Čistý prapor a poslední byly Jiskřičky socialismu.

Jana (Kuba V.) špatně došlápl a jel s Májkou a Zelím do nemocnice. Najedli jsme se nudličkové polévky, která byla moc dobrá.

Potom jsme se museli dostat z tábora přes Skarabíky až za mostek k rozcestí mezi borůvkáčem a tam jsme dostali čokoládu! Pak jsme se vrátili do tábora, vyčistili jsme si zuby a šli jsme spát.

Ráno po rozcvičce jsme měli k snídani cornflaky s mlékem. Po snídani jsme se vypravili do stroje času, který nás přesunul do doby před vynálezem rakety. Ale jako u předešlých vynálezů se něco pokazilo a raketu jsme se museli vypravit sami vyrobit.

Skupinka se rozdělila na dvě části. Jedna začala vyrábět základ rakety a druhá padák. Stihli jsme jen polovinu a byla tu svačina. Po ní jsme se rozdělili do skupin a šli pokračovat v projektech, které jsme dělali předešlé dny (3D mapu, pomníček, …). K obědu jsme měli čínské nudle (které jsme jedli ještě o den později). Odpoledne jsme pokračovali ve vyrábění raket. Když jsme byli hotovi, nechali jsme rakety uschnout a šli jsme na chvíli dělat hodnosti, než se službě udělají vajíčka, abychom mohli jít na Kostřici.

Po chvilce už jsme vyráželi na Kostřici. Aby s námi mohl vyrazit i Kuba, museli ho Simča s Pomem nahoru vynést. Po zdolání kopce jsme se mohli pustit do pouštění raket. Když jsme vystříleli všechny rakety, vydali jsme se zpátky.

Služba nám uvařila k večeři chleby s vajíčkovou a rybičkovou pomazánkou. Před večeří jsme si ještě vyhlásili pořadí, ve kterém jsme všichni skončili na stejném místě. Večer už se nic nedělo, mohli jsme si ještě dodělat hodnosti a nejstarší si byli popovídat s vedoucími o Dni bez vedoucích.

Po dni plném zážitků z pouštění raket jsme se vydali spát.

Ráno jsme se vydali strojem času do doby, kdy měl být vynalezen internet. Vylezli jsme na Hříbátka, kde jsme si měli předat obrázek pomocí jedniček a nul. Všem se alespoň jeden obrázek podařilo sestavit a pořadí bylo následující:

1. Modří
2. Červení
3. Zelení
4. Oranžoví

Po hře už jsme podle pořadí (celotáborové hry, pozn. red.) lezli do stroje času a vydali se do přítomnosti, abychom mohli nakouknout do budoucnosti. Dostali jsme první zašifrovanou zprávu, vyluštili, zabalili a vyrazili na dlouhou cestu do budoucnosti.

Na čtvrté zprávě na nás čekala Simča a my se měli rozdělit na mladší a starší a každý už pokračoval sám. První odtamtud vyrazila Majdina skupinka a po delší odmlce Májina. Po nich vyrazila Týnina a Mikuldova skupinka, a protože Mikulda neměl SOSky, tak šli s Aničkou a Týnou celý první den. Ještě před pátou zprávou se střetli znovu s Májou a tak hledali všichni společně. Po nalezení zprávy se skupina Tea, Týna, Anička a Mikulda vypravila hned dál a vyluštila zprávu s Májou v patách. Na další zprávě se ještě jednou setkali s Májou a pak už vyrazili na svou dlouhou špatnou cestu, která byla někam úplně jinam, než měla.

Když se dostali z tohoto problému, vypravili se na sedmou zprávu, kde je po cestě potkal divný chlápek v autě a Teu začal bolet kotník. Když tam došli, tak zprávu nenašli a Tea prohlásila, že už ji ta noha bolí hodně a že dál už toho asi moc nedojde. Skupina se tedy rozhodla zavolat vedoucím, protože už stejně byla tma a oni nevěděli kolik zpráv ještě zbývá do místa přespání.

Po dlouhém dramatu byl nakonec problém vyřešen a Pom pro ně dojel. Na místě přespání už čekala Sára a po delší době došly i ostatní skupinky. Májina a Štěpánova skupinka také došla na sedmičku a pak už museli na místo přespání, Majdina to zvládla dokonce až na devátou.

Všichni šli spát pozdě, takže byli druhý den velice unavení, ale vyrazili dál. Tea byla odvezena do tábora a my jsme měli trochu promíchané pořadí kvůli včerejšímu problému.

Cesty od zpráv od sebe byly docela daleko, ale dalo se to. Týna s Aničkou se zamotaly asi na dvě hodiny hned na zprávě po přespání a vzpomínaly, jak sem včera došli, i když sem vůbec neměli jít.

Na dvacáté druhé zprávě na nás čekali vedoucí s mladšími, odsud jsme už vyráželi společně. Mikuldova a Májina skupinka to stihli ještě před čtvrtou, takže šli poklad ještě dále, ale ostatní už vyráželi do tábora.

Do večeře jsme dorazili všichni a pořádně se najedli. Po večeři už jsme se jen šli umýt a spát.

Pořadí pokladu bylo následující: Mikuldova skupinka (modří, došli celý poklad), Májina skupinka (oranžoví, byli skoro na konci), Týnina skupinka (zelení, skončila před čtvrtou u vedoucích a po rozestupovém čase už by stejně nestihli vyrazit, takže vyrazili do tábora), Majdina skupinka (červení) a Štěpánova skupinka (fialoví, obě skupinky dorazily chvíli po čtvrté k vedoucím).

V sobotu ráno jsme se vzbudili do krásného počasí a nastal onen smutný moment, kdy jsme museli začít náš tábor bourat. Nejdřív jsme si ovšem zabalili, což jsme stihli do snídaně. Pomoct s bouráním nám přijeli i Mára s Bobrem, kteří se ovšem nakonec vypravili na týpíovky.

Bourali jsme až do oběda a po něm jsme se konečně dočkali sladké odměny za naši cestu do přítomnosti. Během toho, co jsme se ládovali ovocem, džusy a polárkáči se vrátilo duo Mára & Bobr, nesoucí (každý) asi čtyři týpíovky. Několik z nás s nimi vyrazilo pro ty zbylé a ostatní dál bourali. Do oběda jsme sice sundali všechna týpka, stále ale zbývala kuchyň, matrošák, stroj času, latríny a jiné drobnější věci.

Bourali jsme a bourali, až jsme měli zbořeno téměř všechno. K večeru se nám počasí trochu pokazilo, ale naštěstí jsme už měli všechny plachty sundané. Odjeli také Mára s Bobrem. Po zelňačce, která byla k večeři, už zbývalo jen rozdělit si, kdo bude kde spát a vylézt na sněmoviště, kde se konal závěrečný sněm. Během něho jsme spálili veškeré naše plány a zápisky k perpetu mobile, abychom (alespoň na nějakou dobu) zabránili dalším změnám v časoprostoru. Z plných plic jsme si zazpívali, popovídali a nakonec se vydali spát.

V neděli ráno jsme posnídali tři druhy sladkého pečiva s mlékem, dobourali zbytky a už tu byl Mára s náklaďákem, který jsme kompletně naložili. Po závěrečné rojnici už jsme se jen vypravili do splavu umýt — a o návratu ze splavu na nás čekalo překvapení: táborová trička. Vyfotili jsme se, zamávali Márovi (a trochu ho roztlačili), sbalili si batohy a vypravili se na autobus do Vápna, odtamtud do Mnicháče a z Mnicháče domů.